Chcát maggi v kostkách

Víkend bezesporu se povedl. Hory, sníh, odpočinek a kamarádi.
Musel jsem zklamat milou osobu. I když mozek říkal něco jinýho než srdce.
I tak sem za těch pár dnů přijel naplněn. Ti lidé jsou vítr do normálnosti. Milují se navzdory šedi. V tichu a odevzdaně vstávají každý den, by vydělávali, radovali se a milovali. Milovali nejen práci, sebe a svou jezyňku. Milovali a nic nežádali. Jen byli jakoby stvořeni a v jednom okamžiku je náhoda dala dohromady. Možná jen nachvíli. Možná na dýl. Bez otázek a odpovědí.
Pochopil jsem, že můžeš být jaký jsi. Že musíš být jaký jsi. A nikdy jiný.
Že vše je ukryté v tobě. Beznaděj i lék proti ní. Radost i utrpení.
Že stejně sem nic nepoznal a kvákám voloviny.

v sobě hledající, tklivě studený čenich JJ

Pomálu a pořádně

Tento týden se mi povedlo antré s prezentací. Před svými kolegy. I když řešení se nenašlo, zmizel úkol a objevilo se mnoho dalších.

Jsem spokojený, když věnuji práci pár hodin a jde mi to.
Jsem šťastný za návrat domů.
Usmívám se na kolemjdoucí.
Usínám a spím v naději nového dne.
Probouzím se v bolestech rozbřesku.
V práci jdu postupuji od ničeho k ničem.
Doma po chvíli cítím nepokoj.

Neslyším se a nevím co chci.
A tak to jde.
Rozpor na rozpor.
Začínám stále od znova.
Konečně už...
a těším se na vánoce.
howg