babí bouřka

Včera jsem pomáhal přivést míchačku. A pak se spustil déšť.
Prudký vítr, hromy a blesky. V září. A pak jsem uklízel žebřík. A pak na mě spadly dveře z výšky.
A dneska jsem si dal ránko kakao, s buchtou. Mńam.
Posekal trávník, poobědval a dodělat brožurku.
Takový malý předsváteční povyk.
brou

Smysl smyslnosti

Tak tu jen tak sedím a ptám se. Po smyslu toho všeho kolem. Po smyslu života a plahočení se. Na sklonku dnešního dne. Mi připadá ten odcházející jak vlnka co zítra došumí a nahradí ji další.
Tohle jsem si přečet dávno a stále mi zní v hlavě...

..Není čas ztrácet čas. Pokud chcete něco udělat, udělejte to teď, protože zítra může přijít zkrocená hora a vy už to nikdy neuděláte. Zuzana Navarová ve svém posledním rozhovoru píše, pokud máte někoho rádi, řekněte mu to hned. Dejte mu to najevo. Hned. Sama se několik let zdráhala napsat polské básnířce poděkování za to, jako moc ji inspirovala k jejím textům. Napsala je. Nakonec. Než došlo do Polska, básnířka zemřela.

A tak tiše sedím a koukám do zdi, kde se mi promítají hromady vzpomínek z hromady cest. Kolik ještě budu muset najezdit kilometrů, prochodit bot a prožít těžkých zkušeností, než mi dojde, že ta nejdelší životní pouť má třicet centimentrů. Od hlavy k srdci. Stačí tak málo a přitom na to leckdy jeden život nestačí. Uvědomit si. Uvědomit si, že není čas ztrácet čas. Svoji pouť si musíme projít sami. Žít tak, jak opravdu chceme. Šťastnou cestu. (Romana Vlasáková - konec konců 5/2006)

..
Co tím smyslem je?
Naplnění života? Hledáním? Nebo jen Bytím? Komíháním a veselými taškařicemi s těmi, kdo vstoupí do našich životů.
A není to jedno?

V očekávání vesmírné lodi Albania s hvězdným vůdcem Aštarem Šeranem se loučí
souputník
j

rannicko

Dopadnu jak hubkař
jen na to nemyslet :)

a usmál se a plakal

Dokopal sem se a přišel. Sraz po 5letech. Střední. Úsměvy, albíčka, rodinky a uhlazená mluva. Jen děti co se ohladili časem a životem. Ale zůstali dětmi.
Překvapil mě Kan. Jediný se změnil. Démon čas. Záchranka. Dennodenní úmrtí a sebevraždy. Buď otupíš anebo tě to zasáhne jako trn do srdce. A to sem cítil. Boj. Bezmocnost. Nutnost živit rodinu. A přitom žít. Rozdrásaný realitou.
Přál sem mu ať vydrží. Krajní pocity. Bezeslovseskláním.
Sem rád, že sem přišel. Že mě poznali :) a že mě přijali.
xxx

Kaluze

Není žádného štěstí v předmětech kolem nás.
Ráno chladivé, skáču do kaluží. Klacek. Vzpomenul si na mládí.
Cesta. Vstupuje mi do cesty Ne náhodou.
Tak třeba MW. Kamarád odedávna. Zkouška z fýzy, on suverénně popíjel kefír a machroval. Nezměnil se. Naučil mě mnoha věcem. Nebát se lidí, být sebou. Teď je to jiný. Teď se to převrací.
Tak rád bych si zas pokecal s Kamilem ze střední. Otevřeně. V sobotu sraz. Nepřijede.
Ať už sou věci a ty líbezné příběhy jakékoliv, nekončí a stále se opakujou.
By připoměli, že mě má někdo nekonečně rád takového jaký sem. Že každá setkání a události nejsou náhodná.
A
my ?

My jen můžem
jít