úterý, února 27, 2007

IGEN

Ty mi nerozumíš. Ale neni proč. rozumět.
Je to sranda. Minule sem se snažil a šlo to. Teďka mi to bylo fuk a taky to pak tak vypadalo. Moc sem to neuměl, ale divim se, ke konci mě to chytlo. Co mi asik chybělo, že sem to blbě připravil. Zpětná vazba. Vim co můžu a co strávěj. No jak říkal táta, když to vidim takhle, furt to můžu zlepšovat.
A tak je to se fšim. Když všechno vidim že neni košer. A nesedí mi. Tož to můžu jenom srovnat.
A mrzí mě to.
Třeba se jednou polepšim....
...ale na to bych moc nesázel :)
čao

pondělí, února 19, 2007

morribundo

Cítím to jako povinnost něco napsat. Jenže nemám co, i když se toho stává denně tolik.
Otupělý, idealistický pseudomarxista. Žijící v jiné, svojí, lepší realitě.
Proč nejsem jako oni. Okolo. Věřit tomu co dělám. Naplno jít do toho. Prát se a hádat. Lhát a křičet. Doo závidím i tyhle vlastnosti. Nepochybovat.
Hee, asik to tak má být. Asik mám psát hloupie kecy. A i když je mi docela fajn. Mám strach.
Nejasný. Vtíravý. Zastíraný. Produkovaný okolím. Jenže není čeho se bát. A když si to řeknu -bojim ještě víc. Že tohle je konec. Když přestanu cítit. Bát se o tuhle existenci. Zítřek. Bát se nového. O zdraví. Dávat víc než brát.
A tak závidím. Ty hloupé lidské city co sem nepoznal. Možná vidím víc než bych měl. Nebo naopak nevidim...a ani nevim co píšu.
A tak si denně slibuji a těším se, že jednou se mi tohle splní. Vlastně to ani splnit nechci. Vlastně to ani není přání. Vykašlat se na démony.
Ne.
Jinak :)
..prostě jen tak...
a tak budu vstávat, nechat se unášet všehomírem dokud to půjde.
xxx

čtvrtek, února 01, 2007

symboly

Voe, sem po školení. Vydržel jsem 80 hodin čučet do kompu. Nic nového neumím. I tak sem poznal víc.
Sem zjistil, že kolem mě to žie. Dýchá. Tepe. A já spím. A bojím se o toto tělíčko, snad.
Že si vůbec nevšímám symbolů kolem. Snů, náhod. Kterých se tak bojím.
Právě ta každodenní symbolika proměňuje. Jenže symboly máme fšude..TV, inet, sladké řečičky. Už sem otupěl natolik že sem si zvykl sedat nalep.
Každý den musím začat znova. Hledat nové cesty.
Sem přečet pár stránek ze Zpovědi poutníka. Udivilo mě, že tento slavný spisovatel říkal, že v životě byl tak 2x šťastný. Že pro něj je život boj. Neustálé proměňování. Nikdy není tak špatně aby zas nemohlo být líp. A taky že matika tu zas až tak nefuguje. Že dva a dva smutky nejsou čtyry ale klidně i sebevražda.
A já se tu jen tak plácám.
Chtěl bych pomáhat...ale pak mi dojde že bych napáchal víc zmatku. Když to tak necítím opravdově. Bo spíš tam uvnitř. že by to bylo jenom takové poléčení si svoeho ega.
No. A tak se de dál.
Fšednost naplnila můj život. A zvláštní je, že... víc se mi objevujou v životě ženy.
A taky mě napa..že...sem to zapo..
no tak něco jiného..
že čím žie člověk prostějc, tím mu míň schází, nic neztrácí, získává a dává dokonce víc. Tak jak ti kluci ze školení. Měli v sobě něco jako pravdu, co nesou v sobě od věků. Skoro jako náboženství. Ateistické náboženství.
Obdivuju tyhle lidičky. A trošku jim závidím a přeju hodně štěstí do života.
Že maj něco co nemuseli hledat. že maj pravdu. Že maj víc než kdokoliv jiný.
a tak se loučí pochybující, věčněospalá, šedivá existence
 
jayj, jayj.at, jayj@centrum.cz, jayj.at@gmail.com, jay, jay j