Říjen

Toto období je říje žen.
Pražanda. Vyprávěla, že ztratila práci. Studuje a obavy o bydlení z posledního setkání se nepotvrdily. Ptala se na svatbu, s kým chodím, jestli hledám vztah. Táhla mě na schůzku. Ve čtyřech. Mě seznámit. Mě se seznámit. Poslouchal jsem. Sledoval klučinu, co přinesl jiné objednané jídlo k večeři. A přivezl k domu.
Dnešek plný práce. Spěchu. Cvičení rychlé, smíchané. Přednáška dlouhá, odborná. DVD zůstalo nespuštěno. Další hodiny a záskok. Říkal jsem si, jestli jsem nepřehnal přísnost.
Dnešní den vyšel. Bez emocí v závěru. Průser. Užíval jsem si, zapoměl však na sebe.

Volám po blízkosti.

JJ

Beziérovy kubiky

Radostně uzavřená příprava na zítřejší přednášku.
Vynechal jsem mámu v nemoci, bráchu v lásce, otce v pracovním shonu. Nedůležité se stává prioritním.
Olomouc, melancholie nejen na náměstí. Fakulta s kouřícími sportovci romantika. Výhled z oken šedivý pohádkově.
Telefonáty, kamarád uzavřen na zimu. Zpráva od buchty. Chtěla se při příjezdu ptát, obavy otázky zahnaly. Mé visely za každou myšlenkou.
Dnes jsem usínal, zapomínal, utíkal, modlil se při předjíždění, přál dobrý den.
Snad zítra si vzpomenu, užívat každého okamžíku. Nechat působit dobré i zlé. Nebránit.
CP-JJ

Zamrzlá nostalgie nočních zpytování

Ironie je, čím jsem naplnil denní den. Zázraky se neděly, ohňostroje nestřílely.
Rutina, po 7 soukaná stejná látka. Popletl jsem jména. Další pojídal rybí salát. Na chvíli se vzdálím a ukončili si hodinu.
Ani nevím jak se to mohlo stát. Neustále přemýšlím, jak zapůsobit na mužské pohlaví a ze světa žen si neberu příklad. Přece to je ono. Nevšímavost.

David znova dítě veze do nemocnice. Komplikace. Nepřeji mu nic zlého, jen vidím jak se tímto trápením zoceluje. Supluji z patra ve středu. Vidí, že změna šéfa by mohla znamenat jeho vyhození. Jen to tak říkal, nebyl naštvaný, plný emocí. Bral to. Zarazilo mě.

A druhá osoba na kterou často v meditacích myslím. Kristínka a Praha. Nejistoty s prací, školou, ubytováním. Zítra by ráda na pivo. Psala. Neodepsal.
Ptám se, zda mám oprášit inzeráty. Buchta mě pronásleduje.
Usadit se jen s láskou z jedné strany ne. Boj. Normalizovat. Zavírat oči.

A tak čekám na poslední shledání. S láskou na plný úvazek. S ruku v ruce kamkoliv jít a milovat. Přestávám doufat a hledat.

Mámo, na tebe nezapomínám.
Necht je mi dáno tolik, co zvládnu.
tak zítra. jj

Malé třísky

Včera jsem usnul u televize. O půlnoci jsem se probudil k spánku. Nestihl jsem sdělit, že dopoledne mě stíhala zpráva. Páteční párty pokračuje.
A dnes rozuzlení. Byl jsem překvapen velmi že přijela. Roztřesen. Pocit studu, že k ní necítím co ona. Buchta. Pejsek počůral schod. Bylo na spadnutí. Jsem si podobní. Opatrní. Až později zjistíme o co jsme přišli. A chceme co nemůžeme.
Je mi líto, že jsem nenašel DNES vhodnou větu. Chtěl jsem ji daleko; ve Švédsku. Jenže utíkat nechci. Nechám žít osudy. Zkusím slušně ukončit touhy.
Žít milován a nemilovat.
Bratrovu dospělost obdivuji.
S.pánek
JJ

No jasně

Kolikrát v životě jsem se s touto situací už setkal. Krásná romantická chvíle. Vše ten den směřovalo jen k tomuto okamžiku. Příprava. Myšlenky. Místo. Čas. A uprostřed já. A poskazím to.
Dnešek probíhal od začátku nadmíru pozitivně a naivně. První výukové hodiny proběhly dobře, vše fungovalo jak mělo. Nebylo to potěšením. Následoval článek. Pár hodin, oběd, Luboš a otázky na které nechci znát odpovědi. Nepamatoval bych si je.
A pak večer. Zábava firemního večírku. První kiks, řídím. Druhý, včerejší sms extempore, že bych na akci nemusel být. Přijal jsem nakonec roli naštvance. Na místě lidé co znám. Chvíli si můžu užívat. Jenže hodiny se dívat na přiopilce střízlivému není k pochopení. Cesta domů. Netušil jsem.
Kamarádka a zajížďka. O pár desítek minut později a kilometrů více.
Srdce z pouti. Je důvod? "Můžu ti dát pusu?" Ne, dnes ne.
Jízda srnčím lesem. Domov a sdělení.
Poučím se?

Dnes?
Nojj

Jung.le

Červená kniha CG Junga. Článek o ní přinesl mě k psaní. Zážitky z představ a vizí, zaznamenávané do knihy. Duše vepsaná do stránek.
Postavit se svým hrůzám.
Tento týden a zase čtvrtek. Umluvil jsem se, zaříkával, nesmál se. Nebavilo mě, ani nevěděl jsem co by mohlo bavit.. Jsou jako masa, bezejmená. Anonymně. A dnes seděl znova tenvprvnirade, dnes jinde a nebyl sám. Podrážděný. Koukal jsem na něj. Jako lovec. Mířil jsem zbraněmi bez nábojů. Potěšen, že je. Drze jsem v závěru a bez pokory kecal.
Pamatuji si z dneška barvy, černá modrá červená. Uvědomil jsem si, že znova padám do stejného bláta, které jsem dříve přeskočil. Dělám věci co nechci.
Máma a nemocnice. Zlepšení a pád a šplhání a dolů. Podvědomě víme, jak to musí skončit; jak nelze pomoci. Jen být dýl s ní.
Jen být, to stačí. Nejde mi se hnát za ziskem, i když bych moc rád. Nejde mi přežírání, chlastání a chvástání. Nejde mi hrát si na pána.
|A tak čekám čekám na další den. Modlím se za to, že romantika nepotkám a potkám. Že budu mít rád obyčejně. Bez obav.
A že zítra to zas neposeru.
JJ

Po uši

Poslední dny rychlé. Žehlení košile, domácí příprava na zimu a nemocnici. Práce střídala slavnostní chvíle s chvílemi ještě pestřejšími. Ve středu večer námořnická párty. Necítil jsem se pro společnost. Příjemné chvíle. Pomoc kofeinu z guarany.
Rychlé ranní probuzení, uvědomění si, že výuka je o hodinu dřív.
Večer. Pearl Jam do uší o životě na konci možností. Dnes uběhlo vše hrozně rychle. Až automaticky.
Toho lituji. Neužívám si. Nevychutnávám střípky. Dostávám mnoho.
Dnes, rozpačitý den s mnoha očekáváními.
Největším prohřeškem dnešním je uspěchanost. Odolával jsem osoběvprvnílavici, o očku sledoval, ukvapeně zastavil.
Vanda telelefonuje. Hledá smysl v práci co dělá a nenachází. Hledám v sobě odpovědi.
žít s otevřenýma očima...a pusou.
Jay

Smrákalo se

Setkání s Bárou mě rozpustilo. Další vyučovací hodinu jsem jenom přemýšlel, proč. Proč jsem vykolejil. Má to souvislost s Bárou?

Setkání bylo stylové, jídlo, oběd, vstřícná konverzace v rámci pravidel a bez odboček za chytlavými tématy. Bára se vrátila z Bruselu na pár dní. Domů, zařídit úřednické záležitosti, za kamarády. Nedozvěděl jsem se prakticky nic. Snad jen, a to je oficiální svodka, že se má dobře. Hledá práci, i když ji má. Cestuje. Konverzuje.
A přemýšlel jsem, proč. Proč je tato osoba v mém životě důležitá.
Opak. Plná ctižádosti. Dobrých rozhodnutí. A budování budoucnosti vlastníma rukama.

Setkání mě vykolejilo. Abych si uvědomil - že něco není v pořádku. V mém životě. V našem životě. Společný článek.

Setkání
jj

Inventura vnitřního rozměru

Třetí týden přeskočil do víkendu. Nebojím se nebo jde o únavu? Pracuji a nelekám se. Nevěřím náboženství o nic víc než kuponové privatizaci. Bojuji s přednáškami. Otevírám srdce dokořán. Bez ztráty kytičky. Touhy jsou a nepočítají se.
Pouťová veselice. Mám za sebou jízdu v mixeru a burčák. Včera pivo s Robertem, vzájemná sdělení tajemství. Neodsuzuji. Ani sebe.
Smutné jsou máminy stavy, Davidovy zdravotní problémy s novorozeným synem, sesypání možných srabů na Kristýnku.
A veselosti, že Martinu baví škola a učení, že student mi poděkoval za pomoc, že jsem zvládl dlouho odkládanou korespondenci. Že jsem spokojen s vnitrem.
A
Poučení z tohoto týdne.
Nespěchat.
Klidnou noc
JJ

Závilosti a naděje

Týden velmi hektický. Odevzdaný projekt, mnoho práce, stresu, jednání a domlouvání.
Tento týden hrdý vítěz.
Odbourání závilostí. Zbývá touha. Jsem spokojen, když nemusím chtít. A jednou se zapomínám, dívám se kolem hladovýma očima. Chci se dotýkat, mluvit, utíkat. Nebýt tím kým jsem.
A zdají se mi sny. Hltám po rozednění poslední vzpomínky.
Práce se stala horou. Stoupám, překonávám etapy. Padám, vstávám.
Zbývá si jen přát, abys mi dopřál vydržet v tempu. Protože jsem nalezl.

Co má člověk z toho, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?

A i když znova spadnu, budu vědět, že se můžu znova postavit.
CarpeDiem
JJ

Zdrhnout

s Martinou nebo Wandou nebo Vladimírou? S knírkem i bez.
Zdrhnout Martině a Wandě a Vladimíře. Co bych s nimi dělal?
Žádám. Odmítám. Nevěda co chce. Jiné. Nechtějí mě.
Pohledy, touhy, rychlé vzpomínky. Zbývá mi jen jít. Nechat přijít do cesty.
...
"Ty chceš být hrozně milován - ale nechceš lásku vracet, i kdyby ses k tomu odpírání musel nutit."
...
Náhle jsem slyšel, jak říkám: "Kdybych někdy ucítil, že někoho začínám potřebovat, tak bych - ...." zarazil jsem se.
"Utekl," dokončil za mě.
...
Vysmahnout.
Inzerát v novinách. Beru. Do 32. Nevybírám. Seznámím se na férovku. Mlaďoch kluk i mládežník. JJ

Co se to s námi stalo?

Drobné osobní úspěchy. Nic světaborného. Mnoho cestování. Radostí ale i strachů a nezbedností. Takový byl. A vim teď, že každý má co si zaslouží.
Báječný krizový všem kolem.
J

The way of living

Vzdal jsem se. Nebo utekl od jistého uspokojení?
Vím dnes jedno. I když znám cestu k uspokojení svých potřeb, brání mi něco to úplně dokončit.
Od probuzení v jednom kole. Odvoz do kostela. Zpívání koled s žesťovým orchestrem kůrových modloslužeb. Návštěv rodiny. Bez zištného ega a cvičení jógy. A oběd. Dvacet navrch. Zase rodina z konce dědiny. A cesta k sousedovi. Nečekaně. Neodmítnutí ale chlebíčky, čirá tekutina omamného účinku a radost. Z dnešního ještě nekončícího dne.
Zábava internetu střídá zábavu reálnou na disko ráje.
Ranní hovory, spokojenost Ráje, omladina a nevyužité návrhy. A přesto spokojen.
A našel jsem DVACET korun!
Lehká hladina laská moje nervičky.
Stojí za hovno se stresovat kvůli volovinám. Práci, nadějím a plánům. Stejně půjdou do kytek.
Poselství zní: využij co nabízí každý den, nemusí se ti stát, že se znovu probudíš.
Všichni jsou vyvolení :)
čau

o106

Od rána záběr. Až k obědu oddech.
Dostal jsem spuca od studentíka. Nebránil jsem se ani neodporoval. Co by ne. Sem hrdej, že jsem nefňukal, neustupoval ani hloupě nebránil. Nebylo co vysvětlovat. Prostě to tak bylo.
Jen to tak bylo :)
brou

Nechce se mi nad tím přemýšlet

ON: Ahoj
ONA: Známe se?
ON: Ne. Ale to nevadí.
ON: Zítra jdu k zubaři, bolí mě zub.
ONA: Hm.
ON: Ulomil se mi; nechcu se objednat. Prostě tam dojdu.
ON: Odkud jsi?
ONA:....

Rozhovor odposlechnutý při čekání na noční bus.
Jojo

narubaný jak motyka

"Co vlastně celou dobu děláš?" zeptal se M; a vlastně jsem nedokázal pořádně odpovědět.
Nic? Přece něco? On jako bezprizorní socka počítá akce jako hra na počítači, na procházku, dvě piva a povídání se sousedkou. To pro mě nehraje roli. To je nic. Jenže proč?
Mám za sebou osmičku. Kdy jsem se snažil dát ze sebe nejvíc. Na konci dne jsem nemoh už ani rozumně vytvořit větu. Proč?
"Na čem můžeš postavit svůj život?" se ptá film. Proč?
A pořádně!!
j

In sulate

Štve mě. Když kluci musejí být nemocní a slabí. A píchat si inzulín každou chvíli. Aby žili. Nezasloužili si to. Neprosí si lítost. Ani to utrpení bo spasení. Jen aby byli jako ostatní.
A musejí strpět moje hodiny.
Smutním z toho.
jj

Pulka fotky

Rychlý sled událostí s konstantním průběhem.
Přednáška s chybějícím poselstvím. Další cvičení jakbysmet. Chybělo cosik. Klobásky, chléb a pívo že by?
Uteklo mi něco?
že by jitro?

Poblouzněni něhou

Bláznivej. Ráno dřív než zazvoní budík. Celou noc svítil měsíc a hlídal mé sny. Krátká mlha, ráno nasedum start. Jedna, druhá, další. Bezmyšlenka. František a Gríša se zelím na obědě. Martina a laškování. Gustaf von Dressden und freundliche gesta. Veselej a německej chlapík. Pár slov o Jitce s Davidem. Kde jen se to v něm bere. Ten rozměr. Ten člověk je (je? člověk?) lidskej víc než Ghándí.
Sekretářka a short zprávy. Pepa chce po mě něco házet. Srandičky v hodině. Skrývaný smích. Jiné jeviště. Odstup. Kašpárek.
Konec a plavání. Bříško, voda..rodiny a potkám šťastného otce Sašu. Mnoho rodinadětí vodních živlů se učících. Ve sprše holčička s bratrem. Ptákem kroužil, staral se o segru.
A cesta zpět busem. S kolegyňkou cofurtnevimjaxemenuje.
Kundera v časáku, proto to niché jeho románu. Zažil a musel žít s tím.
Tak jo.
Ahoj

derSamstag

Práce mě totálně pohltila. Nemám nadhled. Ztrácím přehled o blízkých kolem sebe.
A nejvíc mě štve, že jsem pak sprostý, donrvetr.
jj