Nestydět se být

Pusť se do toho se srdcem chudáka, s prostou pokorou těch, kdo žijí v ponížení, které nakonec přijali sice bez zalíbení, ale zároveň bez revolty. Poznají se podle ohleduplnosti a skromnosti. Jako by si netroufali. Jako by se považovali za nehodné sloužit. Ponížili příliš sami sebe a byli příliš poníženi druhými na to, aby se odvážili vyčnívat nad ostatní. Jsou, jako by nebyli, ale přitom nejsou méně stateční. Mají odvahu a smělost dětí, troufalost maličkých. Bůh je shledává krásnými!
Protože se často uzavírají do sebe, otvírají dokořán svou bránu nejchudším. Jsou tak křehcí, že potřebují neustále přijímat tělo Páně, aby zachovali čistotu, která je bez něho nemožná. Tak snadno klopýtnou, že na cestě kupředu musejí postupovat od odpuštění k odpuštění. (Tvé tělo je stvořeno pro lásku, Daniel Ange, 2013)

 

Vytvořit prázdnotu

Ať jsi kdokoliv a kdekoliv, ať je tvé srdce jakkoliv poznamenané dosavadním životem, musíš mít někoho, na koho se můžeš spolehnout. Co kdybys i ty přijal Ježíše jako někoho, komu se dá důvěřovat? Tvé srdce je už možná vyčerpané tím, jak špatně miluje! Možná, se už zatvrdilo. Ale nezoufej! Určitě stále ještě sní o dosud nesplněné první lásce, která by ho byla hodna. Je třeba hledat někoho, kdo si tvé srdce zaslouží, kdo ocení tvou touhu po lásce. Tvé srdce není prázdné, naopak přetéká láskou, protože ještě nenašlo nikoho, komu by ji darovalo. (Tvé tělo je stvořeno pro lásku, Daniel Ange, 2013).

Ztratil jsem se v sobě. Znovu. Nemá to nic společného s Bohem, hříchem, neposlušností. Má to společné s duševní částí mne. Neuspořádaná, tepající, řeka uvnitř, bez klidu, večer nevím v čem se ráno probudím. Zapomínám být sám sebou, protože je to pohodlné. Nechci být sám sebou kvůli konfliktu. Nechci nikoho zranit a zraňuji sám sebe. Osten. Vyčítavý hlas v mé hlavě. Možná je to otec, máma, já. Uzavřel jsem se posledního půl roku a možná i déle před světem. Ženami, konflikty, otázkami, životem. A došel jsem ke konci. Osudy ke mě nemluví, Bůh ztratil lehkost, kamarádi se stali břemenem, ženy potenciálními sňatkovými nabídkami. Kam sem se to skryl? Přestal jsem být opravdovým, radostným; zapomněl jsem milovat. Sebe především. Spokojil jsem se s komfortem, rozvrhem a všedností. Bohem co nemluví. Kamarády, co si musím udržet. Stal jsem se svou vlastní karikaturou. Asi to má co dělat s mou sexualitou, ale ne úplně. Ta barevnost má taky svoje hranice. Bojím se být zranitelným. Odmítnut. Milován. Vůbec dýchat se bojím. Pracovat poctivě. Nestydět se. Vlastně měl bych děkovat, že můžu po tak dlouhé době něco o sobě napsat. Tak mi to chybělo.

Poslal mne, abych uzdravil ty, kdo mají zraněné srdce, abych vyhlásil zajatcům propuštění. (L 4,18)

Pražský vegan nalezl sobě identické zrcadlové partnerství. Mariánský ctitel po svatbě bratra objel přilehlá poutní místa a cizinu. MartinK viděl Psi páně, pět dní strávil u Dominikánů, a je okouzlen jejich mnišstvím. Odejde, závidím mu. Stejně jako MartinuC, co odešel dnes na rok do komunity Cenacolo. Vojna s Radostí. Ty maličkosti skrze druhé mě dělají šťastným.

Jay