Je tajemstvím obětovat se úplně, neponechávat si nic pro sebe.
Celý den je eucharistií. Jako Ježíš zůstává při lámání chleba jeden, tak i život strávený tímto způsobem zůstává jednotným, i když je "lámán", je sjednocený, i když je dělen, když se dává. Jeden velký duchovní učitel říkával: "Ráno při mši jsem knězem a Ježíš je obětí. Během dne je Ježíš knězem a já jsem obětí."
Také my obětujeme to, co obětoval Ježíš: život a smrt. Životem v tomto těle dáváme čas, zdraví, síly, schopnosti, city, a třeba i jen úsměv, na který se zmůže jenom duch žijící v těle a který je někdy tak drahocenný. Smrtí je všechno, co v nás už teď připravuje a předjímá smrt: pokoření, neúspěchy, nemoci, které nám znemožňují pohyb, omezení zaviněná věkem, zdravím, všechno, co nás umrtvuje.
Život se může zdát jako roztříštěný na tisíc kousků, po kterých
nezůstává ani stopa, když nastane večer; ztracený den. Díky eucharistii už neexistují životy neužitečné
pro svět. Nikdo by neměl říkat: "K čemu je můj život? Proč jsem na
světě?" Jsi na světě pro ten nejvznešenější cíl, jaký může být: abys
byl živou obětí, eucharistií spolu s Ježíšem. (Cantalamessa R.: Eucharistie - naše posvěcení, 2004)
Jay
