Právo na pokoru

Co dělá Jay uprostřed převratných změn, předvánočních večírků a novoročních apokalyps. Jay se nudí, haraší mu z volného času, spí nadmíru, hraje kulečník, vykrajuje cukroví, hodnotí studenty semestru uplynoucí. Nemá právo si osobovat nárok na pokoru.

Kulifoga dosáhla vrcholu karierních možností, šéf stejně jako děkan musel být odejit. Musí pokračovat, pohodlný život pro ni není. Přestane se trápit ne na dlouho. Bojovat má cenu. Oldřich cyklista v nové etapě pelotonu života. Nový dlouho všemi očekávaný krok paní Ivi. Kuchař Luboš ztrácí hlavu nad láskou z druhé strany. Robert v příznivém období, Jay rozumí jeho všedním kolejím a nedostatku radosti nebo těšení se na něco. Otec dvouleté dcery 29let flegmatik Kristián z Poznaně se rozvádí. Profesor Žárovka roztáčí vánoční děvčata v Trnavě. Honza odlétá na Island, moc se mu nechce slavit vánoce bez domova. Bratr v novém bytě.

Nerozumím lidem a jejich osudům. Protože nerozumím sobě. Jay chce říci, že kolikrát lidé dělají věci beze smyslu, protože nemají a nevědí, jaký smysl mají oni. Kolikrát se bojím toho, že se zastavím, a věci kolem mě se přestanou dít. Najednou se stanu nedůležitým. Proto se snažím vytvářet situace, události, nezapomenutelné chvíle. 

Komuže prirovnám toto pokolenie? Podobá sa deťom, čo vysedávajú na námestí a pokrikujú na svojich druhov: "Pískali sme vám, a netancovali ste; nariekali sme, a neplakali ste." (Mt 11, 16-17)

Jsem nejistý a bezmocně ztracený, když se nic neděje kolem mě. Jako bych pomalu umíral. Svět žije za oknem.

Musíme být naopak zcela otevření a prostí, bez předsudků a bez vykonstruovaných teorií o sobě samých. Musíme se naučit mluvit podle své nejvnitřnější pravdy, nakolik jsme schopni ji poznat. Musíme se učit říkat, co doopravdy v hloubce své duše cítíme, ne to, co myslíme, že máme říkat, ne to, co právě řekl někdo jiný. A musíme být připraveni převzít zodpovědnost za své touhy a přijmout důsledky. (Merton, T.: Duchovní vedení a rozjímání, 1997)

Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Brundibár Jay