Proč nic neříkáš

"Hinter jeder Sucht ist eine Sehnsucht" - za každou závislostí je touha. Terapií je naučit se unést každodennost bez úniků a přesto se nezbavit touhy. Najít pravdivější cestu pro svou touhu. (Halík T.: Jindřich Štreit - předmluva výstavy, 2011)

Ano, přál jsem si zpomalit. Rozutíkané dny, rozpustilé chování, myšlenky mimoběžné. Ano, nepovedlo se neuniknout. Dostal jsem brzdu pod levou lopatku; nakřivo Jay chodí se zkroucenou tváří. Ježek nestačí masírovat.

S Romankou píchám špendlíky do nástěnek. Nervózní - když jsme zůstali sami. Proč prý nic neříkám. Denisa spoře odpovídá, předčí odezvou bylinkáře a člena FK ze Vsetína. Podobni v nejistotě hledání, nemožnosti doteků.

Jitka více vnímavější, myslím že díky osudu safari kameramana Maziho, manželství s tchyní a vlastnímu prožívanému životu. Manžel absolvuje. Jídlo je prima. Martina odvolává děkana. Maruška bezúspěšná navzdory snahám spřáteleného ústavu. Místošéf David drží tichou domácnost. Bratr na italské svatební cestě, želva strádá o nedělích u Jaye v hustém akvárku.

VrbaJay: První lásky zameteny, nikdy je nezapomeneš, protože byly ty první. Ale můžeš je nechat jít na pivo přece.

Molekula Jay

Lákání

Je poměrně snadné zříci se světa, jehož rozkoše nakonec vždy unaví a jehož ambice jsou marněním času a sil. Není těžké vzdát se legitimních potěšení, když je taková oběť vzápětí víc než dostatečně vynahrazena vnitřní svobodou a duchovní zkušeností. Když se však musíme zříci svých plánů a nároků na ta nejvyšší a nejduchovnější dobra a odevzdat se - z poslušnosti nebo lásky - triviálnímu, rušivému koloběhu obyčejných úkolů, může být taková oběť krajně obtížná. Tím spíše, když se ukáže, že naše víra zdaleka není čistá, jak jsme si mysleli, ani dost silná, aby nás uschopnila vidět Boží vůli v úkolech, které nelichotí naší sebelásce. (Merton T.: Vody Siloe, 2007)

Zbabělec Jay. Víte čeho všeho se bojí, víte před čím utíká, nevidí, neslyší, zavírá se? Má strach ze samoty nejvíce. Samozřejmě žije sám. Ale není. Strach jej provází při pomyšlení na opuštěnost. Prázdnotu. Nepatřit tam ani tam. Vůle najednou ztrácí se ve své pýše. Staré žádosti volají s ozvěnou. Pozn. obtížný víkend z období půstu. Naspeedovaný barevnými představami od smyslníka z paneláku. Denisa a věkový rozdíl hektických sms jednosměrně.

Tři špekáčky s třemi ženami v Olomouci. Cestou zpět s Marcelem z Kojetína stáčím do Kroměříže. Monča svěřuje svou bázlivost z neznámých lidí, protože Jay rozumí a zná. Jede dál. K ránu v polospánku líbá novomanželku. Dostává čokoládu a krmení pro želvu. Panikaří, když Romanka se ptá co dál. Co dál jako Jay a ty? Nestačí, že Vanda plánuje.

Safari kameraman Mazi na pokraji váhového zlomu, nečekaně přijíždí filmovat s tátou řidičem den farnosti. Martinovi rozumím a plácámpřes9. Olda cyklista fasuje auto přítelkyně za klíče od bytu. Spokojený zve na pivo. Martina zaskočí kárnou komisi. Trénink a certifikát. Očekávám zametení případu do ztracena, obávám se že i se skokankyní.

Freiheit Adamita Jay

Je na čase

Převládající uspořádání světa nás už neodsuzuje k odříkání, ale s přímo mateřskou starostlivostí nám nabízí cestu k seberealizaci. Tato velkorysost však rozhodně neznamená celkové osvobození. Toto laskavé donucování plodí nemoc, ze které se nás pak snaží vysvobodit. Šíří statistické údaje a předkládá nám vzory, které vytvářejí nový druh provinilců, tentokrát už ne požitkářů a zhýralců, ale sucharů. Jako odsouzenci k radosti musíme být šťastní, pokud nechceme ztratit společenské postavení. Smutek je ve společnosti povinného štěstí považován za nemoc a společnost trestá ty, kteří ho nedosáhli. Štěstí přestalo být otázkou náhody či Božího daru, úžasným milosrdenstvím a požehnáním našich monotónních dnů. Teď máme vůči sobě povinnost být šťastni a očekává se, že své štěstí budeme předvádět celému světu. (Bruckner P.: Respekt 22/2011)

Je na čase obnovit pokoru. Neovládáme prameny štěstí; nedostavují se na schůzky, jež si s nimi domlouváme, ale vynořují se tehdy, když to nejméně čekáme, a mizí, když je chceme udržet. Přehnaná touha vymýtit všechny slabosti z těla i duše, ovládat nálady a duševní stavy, smutek, mrzutost, chvíle prázdnoty - to vše naráží na naši konečnost, na setrvačnost lidského rodu, která se nedá manipulovat jako surovina. Máme moc se vyhnout některým formám zla anebo se jich zbavit, to ano, ale štěstí si nemůžeme objednat jako jídlo v restauraci. (Bruckner P.: Respekt 22/2011)

Kamarádky pusinu, Mazi objímá. 
Romanka víno, Švédka taky pro mě nic nemá, naštvaná v první minutě setkání. Jay nepřespává. Mats spokojený s lahví špiritusu. Na chatě Dana a Mira; zážitky s bývalou přítelkyní sděluje. Robert páteční hrátky. Pc na rozjezd, dál jen s někým koho zná... Paralelně. Denisa se nezdržela déle, a Jay lituje. Potkal výjimečnou dívku. Myslím, že Jay ani o schůzku nepožádá.

Týden bezkonkurenční. Radost obhájených DPrací, oddechl jsem si za ně. Kurz čtyřhodinový s Jayovými fotografiemi. Ve dveřích mineraloga se psem na zádech Jay zjistil proč nechtěl se zastavit. Zdravotní stav stabilní, Jeseníky pomáhají, pád na zem v bytě, máma praktičtější.

Kronika má své, Jay?
Musím volat za své povolání. Nevydržím dlouho tuto samotu. Obklopen zájmem dočasu. Jistotu

Jay