Tento týden normálně smutný. Horko, nesoustředěnost, mimomyšlenky, hlouposti se rojily. Na svatbu bratra pršelo štěstí.
Poslední týdny jsem vhozený do vlastního pekla. Soudím každý krok. S Martinou v Pešti a chvíli Buda se pálím na slunci. Jediný lidský člověk co víc, co chce. Dospělý. Nesouhlasí profesor I. Jenže ten se chystá na odchod svůj fyzický z tohoto světa. Strýček Lou v historii vídeňských kurev. Mazi je nemocen s koloběžkou jenže. Jenže je nemocen těžce a je to zlé. Blbé.
Jakmile Jay ztratí svého nejbližšího kamaráda, co mu zbývá přátelé ČR i cizích zemí.
Zbývá mu, pominout touhy po tom co chce; jak Marek říká, zvolit společenskou zkratku. Šikovný.
Ta dospělost spočívá ne v tom co chci. Jenže v tom co bych měl. Co bych měl obětovat. Ví to Marek dvacetdvalet, ví to Jay. A jak se probudí a přečte si to, pochopí. /hopefully Jay/
Denisa dvacetčtyřiletčistáváha. Sympatická. Nemá ráda Olympiky jako Jay. Píše do neznáma.
Req.
Filii hominum- lidé; mluví k mladým, dětem světa na rozdíl od synů Božích. Jste jinak statní bojovníci, ale srdce pobloudilé, zbabělé. Gravi corde. Jak dlouho chcete mít srdce nechápavé? Bez porozumění pro Boží věc? Proč? Protože příliš visíte na pomíjivých dobrech. Protože lpíte na tom, co je marné, a proč se sháníte po lži? Vedou vás řeči proti Bohu a proti mě, že si všímáte lživých obžalob. Uvědomte si! Vzpamatujte se! Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. (Kotek, A.: Zamyšlení P. Šuránka)
Jay nakopnut