Kolik neukázněných náklonností, tolik cest, jimiž vniká svět do naší duše, aby ji spoutával. Všecko má na nás vliv, každý okamžik jsme v jiné náladě. Jsme jako nástroj, na němž si každý libovolně vyloudí svou melodii, jako ladička, která zvučí vždy podle okolí: otroci okolí, naprosto bezmocní. Nemáme těžiště v sobě: běhá po světě a táhne nás za sebou jako nevolníky. Je to stav důstojný člověka, křesťana, akademického občana, učedníka toho, který řekl: Já jsem přemohl svět? (Kotek, A.: Zamyšlení P. Šuránka)
Jayi se nepíše lehce. Pro čtenáře a sebe obtížně hledá slova sebereflexe. Schovávají se. V temnotách.
..no rek bych, ze my dva `sme na tom porad nejak nemenne`.. T.r.
Vsetín hlásí nezřízené přeháňky. S Mazim se týden uzavírá. Na dráze medikamenty, vyráží mimo virtuální svět.
Když chtějí abysme lhali, budeme lhát.
Šéf je neobyčejně milý, stejně jeho Napoleon. Baví je kout pikle.
Kulifoga vyskákala nemoc s krční komplikací. Úkoluje Jaye; má čas se zastavit. Švédsko loví důvěrnosti a má starosti o pracovní prémie. Roman s těžkostmi nové práce. Nedovoluje užívat čas s novorozenou Tatianou.
Jay potěšen Jardou fotografem, a pětidenním novinářem.
V temnotách je naděje.
JayJ
