sobota, října 31, 2009

No jasně

Kolikrát v životě jsem se s touto situací už setkal. Krásná romantická chvíle. Vše ten den směřovalo jen k tomuto okamžiku. Příprava. Myšlenky. Místo. Čas. A uprostřed já. A poskazím to.
Dnešek probíhal od začátku nadmíru pozitivně a naivně. První výukové hodiny proběhly dobře, vše fungovalo jak mělo. Nebylo to potěšením. Následoval článek. Pár hodin, oběd, Luboš a otázky na které nechci znát odpovědi. Nepamatoval bych si je.
A pak večer. Zábava firemního večírku. První kiks, řídím. Druhý, včerejší sms extempore, že bych na akci nemusel být. Přijal jsem nakonec roli naštvance. Na místě lidé co znám. Chvíli si můžu užívat. Jenže hodiny se dívat na přiopilce střízlivému není k pochopení. Cesta domů. Netušil jsem.
Kamarádka a zajížďka. O pár desítek minut později a kilometrů více.
Srdce z pouti. Je důvod? "Můžu ti dát pusu?" Ne, dnes ne.
Jízda srnčím lesem. Domov a sdělení.
Poučím se?

Dnes?
Nojj

čtvrtek, října 29, 2009

Jung.le

Červená kniha CG Junga. Článek o ní přinesl mě k psaní. Zážitky z představ a vizí, zaznamenávané do knihy. Duše vepsaná do stránek.
Postavit se svým hrůzám.
Tento týden a zase čtvrtek. Umluvil jsem se, zaříkával, nesmál se. Nebavilo mě, ani nevěděl jsem co by mohlo bavit.. Jsou jako masa, bezejmená. Anonymně. A dnes seděl znova tenvprvnirade, dnes jinde a nebyl sám. Podrážděný. Koukal jsem na něj. Jako lovec. Mířil jsem zbraněmi bez nábojů. Potěšen, že je. Drze jsem v závěru a bez pokory kecal.
Pamatuji si z dneška barvy, černá modrá červená. Uvědomil jsem si, že znova padám do stejného bláta, které jsem dříve přeskočil. Dělám věci co nechci.
Máma a nemocnice. Zlepšení a pád a šplhání a dolů. Podvědomě víme, jak to musí skončit; jak nelze pomoci. Jen být dýl s ní.
Jen být, to stačí. Nejde mi se hnát za ziskem, i když bych moc rád. Nejde mi přežírání, chlastání a chvástání. Nejde mi hrát si na pána.
|A tak čekám čekám na další den. Modlím se za to, že romantika nepotkám a potkám. Že budu mít rád obyčejně. Bez obav.
A že zítra to zas neposeru.
JJ

čtvrtek, října 08, 2009

Po uši

Poslední dny rychlé. Žehlení košile, domácí příprava na zimu a nemocnici. Práce střídala slavnostní chvíle s chvílemi ještě pestřejšími. Ve středu večer námořnická párty. Necítil jsem se pro společnost. Příjemné chvíle. Pomoc kofeinu z guarany.
Rychlé ranní probuzení, uvědomění si, že výuka je o hodinu dřív.
Večer. Pearl Jam do uší o životě na konci možností. Dnes uběhlo vše hrozně rychle. Až automaticky.
Toho lituji. Neužívám si. Nevychutnávám střípky. Dostávám mnoho.
Dnes, rozpačitý den s mnoha očekáváními.
Největším prohřeškem dnešním je uspěchanost. Odolával jsem osoběvprvnílavici, o očku sledoval, ukvapeně zastavil.
Vanda telelefonuje. Hledá smysl v práci co dělá a nenachází. Hledám v sobě odpovědi.
žít s otevřenýma očima...a pusou.
Jay

pondělí, října 05, 2009

Smrákalo se

Setkání s Bárou mě rozpustilo. Další vyučovací hodinu jsem jenom přemýšlel, proč. Proč jsem vykolejil. Má to souvislost s Bárou?

Setkání bylo stylové, jídlo, oběd, vstřícná konverzace v rámci pravidel a bez odboček za chytlavými tématy. Bára se vrátila z Bruselu na pár dní. Domů, zařídit úřednické záležitosti, za kamarády. Nedozvěděl jsem se prakticky nic. Snad jen, a to je oficiální svodka, že se má dobře. Hledá práci, i když ji má. Cestuje. Konverzuje.
A přemýšlel jsem, proč. Proč je tato osoba v mém životě důležitá.
Opak. Plná ctižádosti. Dobrých rozhodnutí. A budování budoucnosti vlastníma rukama.

Setkání mě vykolejilo. Abych si uvědomil - že něco není v pořádku. V mém životě. V našem životě. Společný článek.

Setkání
jj

sobota, října 03, 2009

Inventura vnitřního rozměru

Třetí týden přeskočil do víkendu. Nebojím se nebo jde o únavu? Pracuji a nelekám se. Nevěřím náboženství o nic víc než kuponové privatizaci. Bojuji s přednáškami. Otevírám srdce dokořán. Bez ztráty kytičky. Touhy jsou a nepočítají se.
Pouťová veselice. Mám za sebou jízdu v mixeru a burčák. Včera pivo s Robertem, vzájemná sdělení tajemství. Neodsuzuji. Ani sebe.
Smutné jsou máminy stavy, Davidovy zdravotní problémy s novorozeným synem, sesypání možných srabů na Kristýnku.
A veselosti, že Martinu baví škola a učení, že student mi poděkoval za pomoc, že jsem zvládl dlouho odkládanou korespondenci. Že jsem spokojen s vnitrem.
A
Poučení z tohoto týdne.
Nespěchat.
Klidnou noc
JJ
 
jayj, jayj.at, jayj@centrum.cz, jayj.at@gmail.com, jay, jay j