narubaný jak motyka

"Co vlastně celou dobu děláš?" zeptal se M; a vlastně jsem nedokázal pořádně odpovědět.
Nic? Přece něco? On jako bezprizorní socka počítá akce jako hra na počítači, na procházku, dvě piva a povídání se sousedkou. To pro mě nehraje roli. To je nic. Jenže proč?
Mám za sebou osmičku. Kdy jsem se snažil dát ze sebe nejvíc. Na konci dne jsem nemoh už ani rozumně vytvořit větu. Proč?
"Na čem můžeš postavit svůj život?" se ptá film. Proč?
A pořádně!!
j

In sulate

Štve mě. Když kluci musejí být nemocní a slabí. A píchat si inzulín každou chvíli. Aby žili. Nezasloužili si to. Neprosí si lítost. Ani to utrpení bo spasení. Jen aby byli jako ostatní.
A musejí strpět moje hodiny.
Smutním z toho.
jj

Pulka fotky

Rychlý sled událostí s konstantním průběhem.
Přednáška s chybějícím poselstvím. Další cvičení jakbysmet. Chybělo cosik. Klobásky, chléb a pívo že by?
Uteklo mi něco?
že by jitro?

Poblouzněni něhou

Bláznivej. Ráno dřív než zazvoní budík. Celou noc svítil měsíc a hlídal mé sny. Krátká mlha, ráno nasedum start. Jedna, druhá, další. Bezmyšlenka. František a Gríša se zelím na obědě. Martina a laškování. Gustaf von Dressden und freundliche gesta. Veselej a německej chlapík. Pár slov o Jitce s Davidem. Kde jen se to v něm bere. Ten rozměr. Ten člověk je (je? člověk?) lidskej víc než Ghándí.
Sekretářka a short zprávy. Pepa chce po mě něco házet. Srandičky v hodině. Skrývaný smích. Jiné jeviště. Odstup. Kašpárek.
Konec a plavání. Bříško, voda..rodiny a potkám šťastného otce Sašu. Mnoho rodinadětí vodních živlů se učících. Ve sprše holčička s bratrem. Ptákem kroužil, staral se o segru.
A cesta zpět busem. S kolegyňkou cofurtnevimjaxemenuje.
Kundera v časáku, proto to niché jeho románu. Zažil a musel žít s tím.
Tak jo.
Ahoj

derSamstag

Práce mě totálně pohltila. Nemám nadhled. Ztrácím přehled o blízkých kolem sebe.
A nejvíc mě štve, že jsem pak sprostý, donrvetr.
jj