radostně i bolestně

Chachá. Slavnostní den to. První školní. Zase cítím.
Nenávidím. Úplně a zcela. Je to nádherné, cítit.
Je to vůl. Jen sem se snažil to nevidět. Šéf.
Tož ještě se zasmějem.
hola hey

Na prcinu

měl bych dostat. :)
Jo jo, za všechno může láska. Anebo alkohol.
Nadechuju se a vím. Stane se. Strachy se třesu jak vizovický ratlík před knedlíkojedením. Hmm. Ráno stanu a zapomenu na dnešek. Na dnešní prožívání, doufání a vzpomínání. Nactiutrhání a odevzdání. Vstanu. Probudím se (?).
NO jak říkal V. Žít život každý den jako poslední.
Vychutnat si do každého doušku a milovat ty svoe miláčky do samého dna. A nejen je.
CO mě potká na každém krůčku. Ty rošťáky.
Vím teď, že sem jen figurka a nemám co ztratit.
Že :)
Jo jo.
loverb

Ma lasko

bolestné nic.
Dnes jsem ráno vstal. Pozdravil den. Posnídal, bouchal a potil se při čtení mailu. Obědval delikátní kule s trnkama. A myslel na pondělí. A zase bouchal a byl rád. A těšil se na večer, kdy pohyb ustává. A myšLenky jdou spát. A po večeři byl rád, že přišel V a rozjímal.
To přemáhaní, bojování, hledání a litování. To velké nic. Bolestné že naplňuje celý život.
kyselé je taky dobré
brou noc mí milí

PAugust

Ráno moudřejší večera. A velmi pozdní večer ještě chytřejší.
Postřehy z celého týdne co mi leží v hlavě. Tábor, starobylé místo, historie nabitá do každého gramu prachu. Lidé, co žijou s vědomím účelnosti každého pohybu, slova a předmětu.
Líbílo se mi. Přestal jsem se jim smát. Už mi nepřisli divní. Hledači pravdy. Jako fšichni.
A taky jsi mi dal odpovědi..že v Tichu jsou tvé Odpovědi.
A ještě mnohem mnohem víc....
..
.
Dnes ekofest. Malá dědinka. Podivní samorosti. Tma smila rozdíly. Cesta zpět symbolická.
Třikrát zakufroval. Poprvé přeběhla černá kočka. Ještěže nejsem pověrčivý sem si řek. Řídit ve tmě je pro netopýry. Už už na cestě domů a správně. Srnka. Eskamotér hadra. Oba nezraněni.
..
jojo

Všechno spěje k jednomu

velkému otazníku
?
Jen navrh nahodím.
Dno, krize. A někde tam hluboko, občas zableskne Světlo.
Jen tak.

:)

Na dobrou noč

Kdyz ono se to nikam nehejbe.
Jakej mám pocit na konci dne...tak jako na začátku. Nádherný. Ráno -něco nového je přede mnou. Večer- něco je za mnou ať už bylo cokoliv. Jen ten den je takový
rozmázlý
A zapomíná se. Neuvědomuje se. Hádáse.
Pásek jeden
:)
brou

Bolest

Srdce naplněno bolestí. Jen se modlím, aby ta Bolest nepřešla v zatrpklost.

Neuvěřitelné, jak se to stalo rychle. A uběhlo. Nikdy nezapomenu na ty dva dny v červenci.
17.6. ráno cesta do nemocnice s mámou. Horečky, problémy. Auto uprostřed silnice v městě přestává jet. Trolejbus nepřijíždí. Voláme tetu. Frčí se stodvacítkou a za pár minut je u nás. Dopravuje se máma do nemocnice. A naše auto pak teta táhne domů. Po cestě čurpauza zastávka. Teta padá. Rovná zem, krvavé koleno. A říká, že negativní energie se tím odplavuje. Věděla?
Večer telefonát, Hanka ve vážném stavu. Koně.
18.6. ráno kdy se chystáme já do práce, brácha do nemocnice za Hankou. Pamatuju si pěkný horký letní den. Ideální pro výlet do přírody, k vodě s radostným srdcem. Zpráva, že Hanka zemřela..
"měla ráda zvířata, obvzláště koně, a to se jí stalo i osudným"


Proč se to nestalo mě, sem se ptal sebe?! Proč se tohle nemůže stát mě, divnýmu hajzlíkovi. Proč se to stává těm druhejm.
Otázky na které nechci znát odpověď.

Ono se to stane i když to čekám nebo nečekám
Ono to tu bude stále
Ono to tu je
jen vobčas na TO zapomenem

blouznivej Jay