Noční ptáci

Zima na nohy kandidáta strany za sexuální zdrženlivost.
Okurky v láku, batoh sbalený.
Posun. Krkonoše zítra ráno.
Martina žárlí a myslí na svatbu při cestě na Velkého Psa. Švédka píše přání na noc. Mazi kvituje.

Dobrou pěknou noc láskám
JJ

A Little bit of love

Ty malé náhody. Co nejsou náhodami.
Dny žít s vědomím, že vše co se stane není náhodou.

Že Jayi.

Zkus to //

Co v tomto čase zásnub, svateb, úrazů a rodinných dovolený dělá Jay?

//Zkus to se mnou

Nedělá nic. Tedy.
Mimo.
Mimo praktikování kontemplačních technik nad doušky libového bratislavského párku do hustých nocí (pozor jen 18-26).
Mimo ranního vstávání do práce, kde ženy od studentů dostávají nabudku.
Mimo domácího štěstí s rodiči, prarodiči, psy co žerou ABS.
Mimo vlhkého fotografování sportů, hustého plavání v bohaté tuzemské vodě.
Mimo sjíždění Naděje na Jadranu bez smyslnosti na sedum.
Mimo pýchu z neurčitých trápení a nutellových touh obžerství.
Mimo čirého kamarádství s obtloustlým smyslníkem ze Vsetína, občasnou naturistkou Jitkou, nepřiznaným adamitou Mazim, otcem bez papírů Davidem a rytířského s mineralogem.
Mimo posilovacích cviků pro náladu a sprchování teplou vodou (že se nestydí).

//Zkus to se sebou

Sebedarování není jednoduché. Sebedarování může ústit v hořkost, vyčerpání, frustraci, zapomenutí na své potřeby, ba i v sebepopření.
Když jsme se pro sebedarování sami nerozhodli nebo je skutečně svobodně nepřijali, či když pohnutkou k němu není nezištná láska, má negativní účinky. Někdy se rozdáváme z určitého, ne vždy vědomého nátlaku: ze strachu říci ne, z obavy, že nebudeme druhými přijati, z citové závislosti, kvůli voluntaristické nebo perfekcionistické povinnosti, kterou jsem si sami uložili z pýchy nebo pocitu dluhu. Stává se též, že máme psychologický sklon cítit se povinováni stále dělat všem radost, ba ustavičně zaujímat postoj zachránce. Zdánlivá velkodušnost může vycházet z nahněvanosti, z potřeby dát lekci druhým. Existuje velkodušnost, jež je kalkulem, podvědomým kupčením: dávám mnoho, ale s cílem dojít uznání, citové odměny, posílit svou identitu...
Všichni jsme to zakusili: lásku přijímat je dobré a nutné, ale v konečném součtu láskou, která nás naplňuje, která nás činí šťastnými, je láska dávaná.  (J. Philippe: Volání k životu, 2010)

 ...a vás zalije hluboká radost. Žijte s rozvahou a pokud možno co nejupřimněji! (O. Jeroným: Umění naslouchat, 1995)

Actually Love
Upřímně, teď si nejsem zcela jist, zda jsem dostal kulkou mezi lopatky nebo lopatkou mezi kulky.

Akademik JayJ

Mezi dvěma cestami

Jedna bulharská, druhá cesta chorvatská v očekávání. V tomto mezičasí je prostor. Pro marmelády, trávníček, Velehrad, babičky a dědečky, kamarády a dky a na čtení.

Každý člověk, který ve svém srdci nosí vznešený cíl, si vybírá vzory a neustále k těmto vzorům vzhlíží. Své vzory si může vybrat mezi velkými vědci, umělci, vojevůdci; mezi svatými a lidmi modlitby. Vybíráme si je za vzory kvůli jejich osobní hodnotě. Jak ale přišli k té vysoké osobní hodnotě? Všichni bez výjimky měli v sobě určitou hnací sílu; jakési malé "něco", ukryté v hlubině jejich srdce, o co pečovali a co rozvíjeli, a co jim také umožnilo, s ohledem na osudové určení každého z nich, překonat všechny překážky a vyrovnat se se všemi nezdary; malé "něco" v hlubině jejich srdce, bez čeho by nic nepodnikli a v ničem nepokračovali; bez čeho by byli pouhým stínem sebe sama. Jak nazvat to "něco"? Síla? Plamen? Či ještě lépe: kousíček kvásku? (O. Jeroným: Umění naslouchat, 1995)

Co má Jay z první cesty ve svém srdci? Pamatuje si vůni lipového květu po celém Bulharsku.

Vše na drátkách. Profesor žárovka zajistil ke spokojenosti aplikantů. Město studené počasím, Vitoša nad kolejemi, psi ve městě.

Konstantin i Elena, letní výuka s pláží; opékačky s místními kočkami pod nohami, tance, víno, melouny a slaná voda. Doma si Jay pamatuje škrábání v krku a časté chození na toaletu.

...a pozdravuj Martinu. S večerní modlitbou v úplňku.

A doma Jay pár dní v klídku, pak znova ta normalita.
Zjistil, že některé věci nesmí i když může. Že návrat trvá dlouho a je bolestný. Vybral si tu druhou. Tak ať mu to vydrží.

Gospodin J

Respekt s L. Smoljakem

..úsilím člověka prosazovat společensky dobré věci, je podle mého názoru strašně důležité pro smysl života. Řekl bych to takhle: vy o něco usilujete, a to úsilí se vždycky spojuje s jistou nadějí. Myslím, že hlavní těžiště naděje nespočívá v přesvědčení, že ta věc dopadne dobře, ale v přesvědčení, že to, co děláte, má smysl. To může přijmout i pesimista: víte, že něco nedopadne dobře, a přesto za tím jdete a prosazujete to, protože máte pocit, že to, co děláte, má smysl a je to správné. To je můj druh optimismu: dělat věci, které mají smysl. (L.Smoljak, Respekt 24/2010)

... V otázce americké základny se koncentruje náš postoj, naše zodpovědnost za národ, za národní zájem a za to, jestli jsme solidární se svými spojenci. To je velmi vážná otázka a mají ji rozhodnout čtenáři Blesku, kteří když se jich zeptáte, co se nového dozvěděli, tak maximálně vědí, která zpěvačka si dala udělat nové kozy. Tito lidé budou za nás rozhodovat o naší budoucnosti. A nejen naší,.. (L.Smoljak, Respekt 24/2010)

Monika, podpis mlčenlivosti, cenzura příspěvku, tlápání o důležitostech v čase bez vedení.

A na co se JayJ těší příští týden?

již brzy v sedmi novinách

JJ

Na Berlín

Ty snové výlety. V noci s mapou po dálnici na Berlín.

~

Paní Dračice. Starost o těžce nemocného syna. Jay nakoukl do jejich života a stal se posluchačem. Životní spojení dvou lidí, kteří mají jen sebe. Morče a Jay nerozumí všemu co říkají; a že toho paní nahovoří plno. Hovoří také k Jayi. Také to není náhoda. Kolikrát se mi nechce. Jistě. Nikdy se mi nechce. Utekl bych mnohokrát.
A proud slov ubíhá. Jerry. Nemocnice. Teploušci. Záchrana před udušením. Kamarádi. Kameny a třešně. Dobro. A zlo. Souvislosti. Nemoci a laskavost. Obyčejné věci jinak.

~

Odcházím. Vždycky odcházím s obtížemi. Navíc počůraný morčetem.


Snový Jay odlétá.

JJ

Salámista s obezřelostí sobě vlastní

Je ti jasný, kde to všechno skončí?!

Včera na kole u vody, poprvé venku se vykoupat. Večer průtrž, padaly stromy, střechy, blesky, bál jsem se, elektřina nešla. Dům s novou fasádou, zateplením a slunečními kolektory vydržel. I když sousedovi spadla stará lípa. Minimální škody, jen vlajku s lanem jsem nenašel.


Svět má své filmy a divadla, zábavy, rozkoše, řeči, svůj hluk a pohyb, a uprostřed této plynoucí plnosti nečekané a nepochopitelné prázdno. (Dopisy bratru Patrikovi, 2002)


Dvě cesty neustále před sebou. Být na jedný znamená vrátit se později na druhou. Paralelní. Život na ostří nože.

Bezděky.

Takhle se žít nedá dlouho. Celá společnost je v tom, celý svět.


JayJ si prožívá svoje malévelké osobní, vnitřní souboje. Zdává se mu o městech, cestování, mořích. O bloudění. Vnějším a vnitřím.

Vybila se mi dneska baterka. Takže fotit budu zítra.
JayJ na prahu konce nedělní noci

Vše co nás poutá

Chtěl jsem napsat něco smířlivého. Hlubokého a pro všechny. Něco. Jenže to něco nepřichází. A
Jay se potřebuje vypsat.
Takže si půjčí pár slov, jak se to dělá nejen u diplomek.

..nauky staví do popředí aspekt psychologický. Analýzu vlastního já, vlastní senzibility, svého vlastního sobectví a konfliktů. Jde o analýzu, jež obviňuje sama sebe. Probůh, jen to ne! Nedělejme si z vnitřního života komplex navíc! Nepostoupíme ani o krůček na cestě k 'radosti'. Mnohem spíše potřebujeme sledovat cestu, jež nás vede, a potřebujeme zároveň, aby nám někdo ukazoval cestu kupředu.. (O.Jeroným, 1993)

Zmokl jsem. Zmokl jsem s radostí v Bratislavě na inline skate, zmokl jsem dnes v Brně, rozjasnilo se v klášteře o víkendu, unikl vodě včera v Praze.

Dvě poloroviny. Střídají se. V žití na hraně.



Kupředu!


"Dude, your perspective on life sucks."

JayJ

Kajda

Kolikrát se už mě a tobě tohle stalo. Milión možností a voleb. Svoboda. Čas. Prostředky. Celej život. Budoucnost. A přesto víš, že když se do toho pustíš, skončí to stejně. Můžeš mít tisíce a tisíce stejšnů, růžolících dětiček, erohrátek s kýmkoliv, zbožných přání, pracovního nasazení. A vždycky to skončí stejně. Rozmazané. Postupně ztrácející intenzitu a výpověď.

Sedim v tričku STRESSEDOUT. S večerní tmou. Tichou. Až na štěkot kousavé potvory.
Sobotní jaksetovezme rodinná pohoda, úklid, psaní článků pro svět. Návrat bratra z Ameriky bez amerického snu.
V radostném hokejovém vítězství.


Plno událostí za minule. Děkuji za ně. Nezúčastněně.


Mahi Mahi
JJ

Mléčné příhody

Namokl. Notebook při odečítání viníků vysoké rychlosti. Kdo mohl čekat, že bude pršet déšť.
Minulý týden doznívala happy nálada; až přes víkend se vrátil ground zero. Klasický dvojboj se přemění zítra při schůzi v trojboj.

°zhruba minulý týden
Mazi o víkendu venku. Mílovými kroky ku zdraví. Točil video, po dlouhé době na vzduchu a mezi svými. Klepala se mu ruka, přesto pivní konzervu nevylil.

Wanda zoufá. Má moře času, prostoru nové země, čerstvého vzduchu, jara a dědictví předků. Moje dobrá nálada skórovala. Odvoz půlnoční, rozloučení dychtivé a spánek u slaměné vdovy.

Vsetínský guru a lovec erotiky. Odpověď na sms se protáhla na neurčito. Vybité baterky, kredit, v ledničce jen mattoni a plno přesčasové práce v krachující firmě.


V týdnu hudební odpoledne; frekventanti se opájející rumem s kolou za dvacet, z kaufu laciné víno s velkým objemem a slivovičkou. Dávám přednost asii. Před pódiem H s láskou a nutná změna zorného pole.


Co dál...jayi? Mniši radí plánovat krok ne dalekou budoucnost. Jsem unaven cestováním bez cíle a obsahu. Nechám proto být plány a cesty. Sbírám bylinky, jím závodně a chodím posilovat fyzičku vedle psychičky. Jezdím autem, půjčuji CD, směju se zase Marušce letušce. A píšu si s opatem a bankou, když s nikym.

Tak jo, na poměrně dlouho pokoj

:: co to je "poměrně dlouho" proti Věčnosti?! (buty)

Votom to je Jayi

Polízanice duchovního stavu

Benedicite dominus.

Vracím se v myšlenkách zpět do posledních dní. Tak intenzivních, že naplnili i následující hodiny doma. Otec domácí těžce onemocněl. Hospodářství zůstává na synech. Tak nějak podvědomě mě to táhne zpět. Směšné je moje razantní ne při příjezdu. Už během cesty mi mělo být jasné, že tohle nebude výlet.

Přijedeš si ujasnit pár věcí a najednou jsou bezvýznamné.


Požadavek víry je: Napřed milovat, abychom mohli poznat, zatímco mnozí lidé chtějí napřed poznat, aby mohli milovat; 
i když to dělají naopak jakmile se zamilují. (André Frossard, 1992)

Radost až do Brna

 ...
"Jestliže se ocitáte v klášteře Nový Dvůr, není to dílo náhody. Pro věřícího člověka náhoda neexistuje. Přivedla vás sem souhra okolností nebo událostí daných Prozřetelností; pro čas usebrání, modlitby, pro posílení víry." (2010, Nový Dvůr)
 ...

nebyla to náhoda

Ocitl jsem se v Nových Dvorech. Klášter. Dovolená. Mniši. Mladí kluci. Bratři. Bílé prostory, moderní, elegantní, prostorné a teplé. S otcem Jiřím, Staňou a Maršálem Pétainem.

"Tak co, dobrý?"

Píšu tento text, a bratři už spí. Budíček ve tři ráno pro spásu světa. Pro radost z bezprostřední existence. Za zpěvu a odříkávání starozákonních žalmů.
Nechtěl jsem chápat ani se ptát. Nebylo na co. Otec Samuel opat. Uhodl - viděl.
Mnich na několik dní. A rozhodl jsem se je prožít.

Radost. Naplnila veškeré bytí.
"Dobrý."

Co dál, "šéfe"?
Návrat je hozením do bláta. Včerejší sms bratrovi pokrevnímu:
Ahoj, ovce a umyvani nadobi. Citim se jako doma. Zpivam zalmy. Mel bys problem odjet jako ja budu mit zitra. jj
Jeden krok. Odevzdám vše. Touhy zůstávají. Mám se rozhodnout. A nechám je přijít. Obě dvě, ať se rozhodne.

Radost. Těžké ji udržet. Snadné ji ztratit. Spadnout na skálu.
Není to na škodu. Není chybou.

bratr J

Deus ex Machina

"..Sen, který nás nutí každé pondělí vstávat z postele a pracovat na věcech, jež nás nebaví, nenacházíme v nich naplnění a smysl, anebo se nám vysloveně příčí. Takovéto představy nám pak vytvoří vězení, které nevidíme, necítíme, ale které nás přesto ovládá, ať spíme, či bdíme."  (T.S., 2010, blog)

Dobro a zlo Tomáše Sedláčka. V přeplněné posluchárně. Podle knížky usedlý šprt ekonomických textů, šoumen v reálu. Odnáším propocené tričko a podpis do knížky.

°Minule.
I luv U, honey my. Croatian boys and russian girl Nastasia. Vizovická smršť.Výšková budova a první koulení bowlingu. Studenti ve večerní škole Starobrna.

°Nedávno
Ondrej ze Slovenska. Vedoucí, zvíře. Mnoho společného. Zálibu v jídle především.

°V brzku
Klášterní tajemství ticha. S Jiřím a montérkami.

A skutečně?
Nečeká nic převratného. Štresy. Možná pátek naděje. Možnost s někým být je nereálná. Není možné. Smíření nepřichází. Přesto, naděje zůstává.
Hm


JJ

Umírat každou vteřinou

"Život je strašně krátký. Nemám čas kývat ze zdvořilosti na věci, na které kývat nechci. Může se stát, že tu zítra nebudu. A ten čas, který tady mám, přece nestrávím s lidmi a věcmi, které nechci. Nejdůležitější je, abych pokud možno vychovala děti až do dospělosti, abych je ochránila. Ostatní je v porovnání s tím nedůležité.

Když člověk nahlédne do tváře nějaké definitivy, přechodu do jiné dimenze bytí, přestane nedůležité věci řešit. Najednou je podstatné, jestli se milujeme s partnerem, jestli máme zdravé děti, jestli je milujeme a ony milují nás.

 Hlavně jsem pochopila, že nemá smysl lhát ze zdvořilosti nebo někoho šetřit. Když se mě pak někdo na něco zeptal, řekla jsem mu pravdu. Bez obalu. Ale spíš to asi mělo význam pro mě. Utvrdila jsem se v tom, co je důležité. Dříve jsem cítila, že by člověk neměl lpět na ničem. Jenže ono to dobře funguje do doby, než začne jít o děti. Pak by člověk dal vlastní život za to, aby byly zdravé a žily. Oželet tuhle touhu, nejpřirozenější pud, který se asi nedá ani rozumem ovládnout, je hrozné.


Určitě vám můžu slíbit, že jednou umřu. A můžu vás ujistit, že v tom pro sebe nevidím nic žalostného. Není to nic tragického." (Radůza: idnes.cz, 2010)

Mám víc než si zasloužím. A tohle zapomínám.

Budelidáno, JJ

Když zbude jenom naděje..

Symbolika osobních Velikonoc a ironie života. Vplula do dnešního dne.
Chtěl jsem napsat příliš, než vládnu prsty a rozumem je dáno. Proto..

#objektivně.

Potkal jsem bývalou lásku. Vyhýbali jsem se dlouho. Letmě se viděli, obcházeli, nechtěli mluvit.
Až dnes. Nešlo jinak. Jedna místnost. Nebylo kam utéci. Čau. Paf.
Příjemný den. Pocity obroušené vypluly na povrch."Tebe bych nikdy tady nečekal."

Za dnešní den můžu poděkovat. Že jsi. A že život je naděje i v sebezoufalejší situaci.

Poklady dnes otevírá

Jay

Study Curse

Od rána pondělní šílenosti. Luboš se stal majitelem nového mnohoosého stroje. Po ránu nasral. Vyplaval jsem přehlížení šéfa ve studené vodě. Přesto. Nebavilo mě se ráchat. Do sprch na horkou sprchu, modrého bloďáčka a trenky nahoru. Návrat překládat coursy na cursy.

V pátek Martina tucha. Že bude nějaká skrývačka, hloubala. Uvidíme co se vyhloube.
Jen neusnout s posunutým budíkem.

Bye
JJ

Emere

Dny mají smysl pro ironii.
A oplácejí nevšímavost.

Emere. Seděl pod Moskvou. Přiletěl překládat do turečtiny. A ocitl se v UH. Povídání, srkání limonády. Shy person jsem. Romantická kategorie. Krásné provokace. Bez bonbónku.

A ve středu stejný podnik, jiní lidé. Julka a Josef. Zvolenští partneři. Povídání. Pracovní, uvolněné, vizovické nejprve. Luboš rezignoval na něžnosti. Seznamkové lovení.

Severská lovkyně Vanda z švédského mobilu útočí. Osamělá. Má další cíl. Přiletět zpět letadlem k zubaři.

A dny jdou stále za sebou. V minulosti se babrají, budoucnost líčí narůžovo a přítomnost zakrývají.

°°JJ

Masáže

A zkoušeli jste mě restartovat?

V práci od rána nasíračka. Zbytečná. Nutné aplikovat bratrovu metodu pomalého samopřicházení. Výuka bezprecedentně jedničková.
Velký Honza neodepsal. Laškování skončilo. Ani lákání do ZOO na zvířatka nepomohlo. Nedostal jsem NE.
Návštěva Maziho, četl Matku Terezu, na krku pravoslavnou ikonu a tričko PizzaHut. Na cestu mi udělil samotářské požehnání podle internetu.

Minulý týden hodně cestování.Miskolc. S Lubošem vlakem. Před druhou přesedačkou druhá láhev dopita. Minul jsem vlak a Luboš se ztratil na WC. Na místě lovil seznamovací triky podle brožurky, skóre 0:2. Kouzlo platilo na Rumunku a Maďarku. Oblíbil jsem si tokaj.

S sobotu Praha pochod. Nesl jsem vlastní kříž. Páter Jiří fascinoval svou přítomností.


A neděle zpomalení do extrému.

Mazi má pravdu, jako mniši. Není štěstí v žádném předmětu ani ději světa. Sice to neřekl, ale dokazoval na příkladu seznamky. Pět měsíců na internetu v jedné místnosti dělá své.

A co Jay? Pustí se znovu po restartu do života. Čeká ho odepsání na maily během relaxpobytů.
Vzít místo recenzenta, a dobrovolníka. A zítra do posilky.
světu mír
JJ

Tělesné potřeby

Posilování během dne. První krok. Cítil jsem třes, v rukou, nohou, v hlavě hukot. Výtahy zachránily. Lepší fíling se nezkazil ani při reálném rozbíjení betonu.
JJ - hledej tři smysly a další získej

Pohádkáři

Organizovaná cesta do Šumperka. Seminář. Plný pohádkářů a placiček. S trochou bíla po kopcích.
Ironie cesty. Bludov-zastávka.
nojo