Umírat každou vteřinou

"Život je strašně krátký. Nemám čas kývat ze zdvořilosti na věci, na které kývat nechci. Může se stát, že tu zítra nebudu. A ten čas, který tady mám, přece nestrávím s lidmi a věcmi, které nechci. Nejdůležitější je, abych pokud možno vychovala děti až do dospělosti, abych je ochránila. Ostatní je v porovnání s tím nedůležité.

Když člověk nahlédne do tváře nějaké definitivy, přechodu do jiné dimenze bytí, přestane nedůležité věci řešit. Najednou je podstatné, jestli se milujeme s partnerem, jestli máme zdravé děti, jestli je milujeme a ony milují nás.

 Hlavně jsem pochopila, že nemá smysl lhát ze zdvořilosti nebo někoho šetřit. Když se mě pak někdo na něco zeptal, řekla jsem mu pravdu. Bez obalu. Ale spíš to asi mělo význam pro mě. Utvrdila jsem se v tom, co je důležité. Dříve jsem cítila, že by člověk neměl lpět na ničem. Jenže ono to dobře funguje do doby, než začne jít o děti. Pak by člověk dal vlastní život za to, aby byly zdravé a žily. Oželet tuhle touhu, nejpřirozenější pud, který se asi nedá ani rozumem ovládnout, je hrozné.


Určitě vám můžu slíbit, že jednou umřu. A můžu vás ujistit, že v tom pro sebe nevidím nic žalostného. Není to nic tragického." (Radůza: idnes.cz, 2010)

Mám víc než si zasloužím. A tohle zapomínám.

Budelidáno, JJ

Když zbude jenom naděje..

Symbolika osobních Velikonoc a ironie života. Vplula do dnešního dne.
Chtěl jsem napsat příliš, než vládnu prsty a rozumem je dáno. Proto..

#objektivně.

Potkal jsem bývalou lásku. Vyhýbali jsem se dlouho. Letmě se viděli, obcházeli, nechtěli mluvit.
Až dnes. Nešlo jinak. Jedna místnost. Nebylo kam utéci. Čau. Paf.
Příjemný den. Pocity obroušené vypluly na povrch."Tebe bych nikdy tady nečekal."

Za dnešní den můžu poděkovat. Že jsi. A že život je naděje i v sebezoufalejší situaci.

Poklady dnes otevírá

Jay

Study Curse

Od rána pondělní šílenosti. Luboš se stal majitelem nového mnohoosého stroje. Po ránu nasral. Vyplaval jsem přehlížení šéfa ve studené vodě. Přesto. Nebavilo mě se ráchat. Do sprch na horkou sprchu, modrého bloďáčka a trenky nahoru. Návrat překládat coursy na cursy.

V pátek Martina tucha. Že bude nějaká skrývačka, hloubala. Uvidíme co se vyhloube.
Jen neusnout s posunutým budíkem.

Bye
JJ

Emere

Dny mají smysl pro ironii.
A oplácejí nevšímavost.

Emere. Seděl pod Moskvou. Přiletěl překládat do turečtiny. A ocitl se v UH. Povídání, srkání limonády. Shy person jsem. Romantická kategorie. Krásné provokace. Bez bonbónku.

A ve středu stejný podnik, jiní lidé. Julka a Josef. Zvolenští partneři. Povídání. Pracovní, uvolněné, vizovické nejprve. Luboš rezignoval na něžnosti. Seznamkové lovení.

Severská lovkyně Vanda z švédského mobilu útočí. Osamělá. Má další cíl. Přiletět zpět letadlem k zubaři.

A dny jdou stále za sebou. V minulosti se babrají, budoucnost líčí narůžovo a přítomnost zakrývají.

°°JJ

Masáže

A zkoušeli jste mě restartovat?

V práci od rána nasíračka. Zbytečná. Nutné aplikovat bratrovu metodu pomalého samopřicházení. Výuka bezprecedentně jedničková.
Velký Honza neodepsal. Laškování skončilo. Ani lákání do ZOO na zvířatka nepomohlo. Nedostal jsem NE.
Návštěva Maziho, četl Matku Terezu, na krku pravoslavnou ikonu a tričko PizzaHut. Na cestu mi udělil samotářské požehnání podle internetu.

Minulý týden hodně cestování.Miskolc. S Lubošem vlakem. Před druhou přesedačkou druhá láhev dopita. Minul jsem vlak a Luboš se ztratil na WC. Na místě lovil seznamovací triky podle brožurky, skóre 0:2. Kouzlo platilo na Rumunku a Maďarku. Oblíbil jsem si tokaj.

S sobotu Praha pochod. Nesl jsem vlastní kříž. Páter Jiří fascinoval svou přítomností.


A neděle zpomalení do extrému.

Mazi má pravdu, jako mniši. Není štěstí v žádném předmětu ani ději světa. Sice to neřekl, ale dokazoval na příkladu seznamky. Pět měsíců na internetu v jedné místnosti dělá své.

A co Jay? Pustí se znovu po restartu do života. Čeká ho odepsání na maily během relaxpobytů.
Vzít místo recenzenta, a dobrovolníka. A zítra do posilky.
světu mír
JJ

Tělesné potřeby

Posilování během dne. První krok. Cítil jsem třes, v rukou, nohou, v hlavě hukot. Výtahy zachránily. Lepší fíling se nezkazil ani při reálném rozbíjení betonu.
JJ - hledej tři smysly a další získej

Pohádkáři

Organizovaná cesta do Šumperka. Seminář. Plný pohádkářů a placiček. S trochou bíla po kopcích.
Ironie cesty. Bludov-zastávka.
nojo

Emo bačkora

Naopak, usnul jsem a spal. Ale vstal jsem dřív. Nemohl jsem dospat.

Martina mi sestřih nazvala emo patkou.

Emo patka pro čtyři chlupy.
Události s rychlým sledem. Soustředil jsem se na jediné. Odvést máti v pořádku k doktorovi. Nebo ne.

První moment. Menší, štíhlý a obratný. Savec. Nervózní. Bez výraznějších známek napětí. Jistě, oběd proběhl. Mnoho lidí. Debata taktická. Soustředěnost poloviční. 
Byl tím co jsem si představoval a čekal. Naplánoval další potkání.

Objektivně. Dnešní den byl obyčejný. Mboy si dá větší pozor na setkání. Jayj nechá věci být. Stejně ví, že sám nic nezmůže. Psát zamilovaná psaníčka, tisíce love v jedné smsce. Naděje zůstane.

Stát se otrokem nutnosti odmítá.

Ahoj, JayJ

...jsi tajemný

"Chci poznat pravou lásku, chci ji prožít. Vím, že je času dost, proto nikam nespěchám, ono se to časem poddá, doufám teda. Sex mám taky velmi rád, tak prosím pro ty tzv. moralisty, kurva nechte mě v klidu, nesnažte se mi promlouvat do duše, myslím si, že jsem už dost starý na to, abych věděl co dělám, takže když hledám sex, tak ho hledám a vám to může být u prdele, stačí vám jen překliknout." m.b

Pokračování stále stejného příběhu? Poznání? Začátek?
Ty jsi tajemný, tahle slova mi zní v uších po letech. Dnes večer znova ožily. V jiným souvislostech.
Ostříhaný a zítra po plavání s kartičkou menza klubu před rektorátní knihovnou.
Znamení a náhoda.

jayj

Proč být alkoholikem

 Minulý týden začínal slibně. Ráno v pondělí jsem vstal brzo jako obyčejně. Práce, dobrá a ještě lepší nálada. Nešel jsem plavat. U bazénu jsem zjistil, že je sanitární den. Luboš večer vodu zkusil a celý týden s červenou pusou litoval.
Úterý pozdější vstávání. S bratrem autem do města. Jako obyčejně přesně načas. Normálka. Myslel jsem si.
Středa duo Patrik a Patrik ve výuce. Odešli před koncem. Neříkal jsem nic. A přišla Drahomíra. Josef druhým dnem v léčebně v KM pro alkoholiky. Dobrovolně. Tříměsíční kůra. Dobrý krok. Obávám se, že neřeší příčinu. Jeho život se ubíral jinam než si přál. Jednou stačilo na plese oslovit holku, koupit jí čokoládu a už to jelo. Manželství, zůstat na Moravě, mít blízko tchyni a mámu. Jeho sen byl Čechy a zahradnictví. Tady jenom alkohol a neuznání od manželky.
Jenže kdo to má lehké...že.
Přihodím, že šéf byl shovívavý a zaplatil. Pojedu do Maďarska.
Čtvrtek luxusní den. Dovolená. Pozdní vstávání, snídaně, návštěva blesková babičky a dědečka. Oběd s tetou. Nové trenýrky. Vození dřeva z lesa.
A v pátek volná diskuze s profesorem. Oběd vegetariánský. S bratrem pěšky na veterinu.
Mnoho se událo. Mnoho polaskalo.

Tak.

Nový týden na spadnutí. A chci splnit přání, prožít si co si zasloužím a na konci týdne si vynadat.
Uvidím, co mi nachystáš.
Spravedlivý JayJ

Změna

Dnes jsem tento blog zveřejnil. Identita a můj život jsou od teď veřejné, stejně jako doposud byly mimo internet.

• stránky mají div style="visibility: hidden" pro snadnější spojení identity
• v pozadí běží několik počítadel a google analytics
• a budu psát jen žblebty co mě baví.

Ahoj,
Jayj

Povinnosti každodenního žití do krajnosti

Probouzím se s tím, že všechno tento den bude lepší. Já budu lepší. Milejší, usměvavější a laskavější. Ranní meditace naladí na správnou vlnu. Jde o rozhovor se sebou, s vnitřním Bohem. Vyříkáme si věci a nálady pěkně naplno. Mluvím, on moudřejší ví a mlčí. Stejně jako každý den.
Poslední dny - si přeji.
Mám úplně vše. Dokonce i dobrou náladu od cesty (:)
Mám víc než devětadevadesát procent všech lidí. Závislosti nejsou a když, vím o nich - viďte noční brouzdání obrázkovým a hýbajícím se internetem.
Poslední dny si přeji mít rád. Bez podmínek. Bez představ. Skutečně a opravdově.
Věřím, že bude mi dáno. Buď se dovězvědět, proč nechtít. Nebo si žít s tím co chci.
A ten vnitřní Bůh o tom ví. Pereme se. Shazuje lišty v koupelně. Slyší mě.
Dává mi vůli, kteou respektuji.
Proto večer se znova potkáváme. Já už ne tak usměvavý a plný energie jako ráno. I když rezignovaný tak s nadějí.
S nadějí, že zjistím pravdu.

S důvěrou v srdci,

A proč povinnost žití? Dostal jsem jej, užívám si jej, ničím si jej sám ale sám si jej nevezmu. Povinnost prožít si svůj den. Jaký sis ho vytvořil, takový ho máš.

A konec fňukání
j.o.jo

Alter ego

Hlučný den. Plno práce, vzruchů, rodiny a diskuzí.
Zabíjačka. Ukončení života pro maso. Snadné.

Josef po svém léčebném excesu se choval jako milius. Prý na práškách stejně jako jeho polovička. Nelitoval jsem ho. Bál jsem se o něj v pondělí a úterý.
Jitka unavená. V oblacích. Nohy nenechává na zemi ale na posteli. Holka sní. Mám dojem, že ve svém věku se už neprobudí.
Svatý František a svatá Klára. Milosrdenství přenesené do skutečnosti. Nedat na vnější vlivy a názory.
Liduše a přítel Ladislav. Kotel rad a nápadů jak se co dělá u nich na dědině. Lidová léčitelka svou energii využila pro přípravu škvarků.
Slunce Otec. Oči plné únavy, dělby práce. Koníček komandování.
Milionář Petr a žena Gerda. Věděl o novém majiteli nemovitosti. Viselo to ve vzduchu. Vyptával se ale všech, jak se žije v důchodu.
A jay rozvážel. Dědečkům a babičkám jelítka a namontovat žárovky. Mazimu a rodině, hladové po společnosti a polévce.
Mazi v depresích. Do kterých bude víc a víc upadat. V samotě. Vím.

A proč Jay píše AlterEgo? No, řekni.
Že
žiješ druhým životem, bojuješ s představami a občas poslední dny vyhráváš. Že snažíš se lapit za pačesy každou vhodnou společnost. Boie. A že bojuješ. No jen to řekni. Sereš na náboženství, peklo v představách. Že nestydět se a jít za svým není egoismus, ale cíl. Že snahou všech je žít, přežít, bát se, milovat, poddávat se. Usínat večer, že ráno bude líp. Že nejsem to já, kdo je po krk ve sračkách.
A věřit.
páčko
JJ

V rozporu

Pozdní vstávání. Přesto brzo v práci. Na devět. Potkávám duo Patrik a Patrik. První věc, potěšit šéfka svým příchodem a dotazy. Pak návštěvy kolegů. Čtení prací. Výuka s mnoha čísly. Tomáš s novou naušnicí. Kouzelník v přední lavici.
Pepa se vrátil z tahu domů. Bez dokladů, brýlí a se složenkou ze Stanice.
Večerní přednáška Konflikty a první konflikt jestli mám diskutovat.

Shrnuji, nic převratného, mnoho podnětů, málo zájmu, ráno pohladilo, k večeru Olda v kombinéze.
bezezsmyslu JJ

Sleduji ZOH

S rychlostí běžce zimních olympijských her. Dnes s nulovým zájmem o svět kolem. Adrenalin zvedla jen paralelní výuka více předmětů najednou. Mlaďoši nestíhali. Extáze z odvedené práce nepřišla, šéf bez vzájemného pozvedání mandlí.

Čtvrtek nevyšel. Mělo být-nemělo. Jarda Olmik nemocen. Dobíral jsem si, že strach způsobil. Naopak já byl pobledlý. Ale připraven.

A naopak
Oběd jsem přetrpěl. Jím abych žil a žiji abych jedl. Heslo se zrodilo při studeném salátu.
Wanda píše, abych jí napsal. Jenže co stále psát.
Že se mi nestýská, že má příležitost k něčemu novému, že vrátit se nejde. Že na ples nemám jít s kým. Vlastně. Jitka by šla, týjo. :)

A Robert. Macho ze Vsetína. Kybernetický život, střídaný záblesky telefonních hovorů s kamarády. Moje sms nechává uležet do druhého dne.

Minulý týden odevzdaný. Dnes není komu. A že by bylo.
Táta zůstává u společného koníčku. Pes ojebává nohu, když jdu kolem.
A kuje se kandidátka. Novystarosta bude.

Zimní mě chytily. Sníh slezl, voda na koupání daleko, bratr sestavuje výcvikový program. Během nepřítomnosti. Posilovat těleso člověčí.

Zamotaný. Závěrem. Sžívám se. Líbí se mi Winter Olympic Games.
A Věřím. Že přijde..
JJ (nebo jsimon?)

Sexmise

Ahoj deníčku,
plno událostí a zůstalo mi. Hučení. Dny strávené na netu a hledání rozverností. Bezesmyslu.
Robert se ozval. Dlouholetý, malý kamarád. Jiný rozměr jeho života než jsem znal.
To mě překvapilo. Skutečnost. A potěšilo že jsem se nezalekl.
A vím co chci. Prvně.
Poznali jsme se za pár minut. Olomik starodávný. I když nikam to nepovede. Vím jistě. Chyba není ve mně. V nás :)
Mazi bez nemocnice, TV internet. Bláznil bych z jednostranných informací.

Život je proměnný a není ani krásný malovaný ani temný a smutný.
Je prostě.
kdyz ted nevim kdo jsi ale mozna jo
A to možná drží pohromadě to všechno křehké živé oboujaké.
Dobrou noc, chlípníci.
JJ

Zimomriavky

Okna nasazeny. Mráz nemůže dovnitř. Chodím na běžky, když neuklízím po dělnících.
Schůze minulý týden s přednáškou. Masy zůstaly chladné. Mnoho povyku pro nic. Zjistil jsem další dny, že výsledky všech byly silně nadsazené.
Polka čeká Jakuba. David potěšený. Schůzi jen bral osobně, stejně jako domluvu CAx. Nemůže z práce spávat.
Není nálada psát P do KM. Odhazuje sníh. A není téma.
Přijede Miro z SK. Řeším práce studentů. Posun. Nevadí mi, že jsou mi blízcí, mluvit s nimi, radit, nechat si radit.
Wanda odcestuje. Není jistá ani po rozloučení bez emocí.
A jinak, mladej?
Jitka naštvaná nebyla. Zastavila se. Dnes v práci.
Musim někoho najít, třeba na klíček.
Práce nevzrušivě plyne, nenechávám se srát. Ani ranní návštěva šéfa nevykolejila.
Mladej se chces usadit, v teplíčku. Mít svoje jistý.
Co radíš? JJ

Není trvalého štěstí v žádném

Dnes nebylo co jsem žádal.
Sníh jak z děla. Pes vytrvalejší. Vyčúranější.
Wanda na telefonu, tlačí se setkat. To nechci. Plánuje mnoho akcí na mnoho dní dopředu. Vědět co bude sázím sportku.
Bezruký KM k ničemu. Mladý a blbý.
Stránky kolabovaly, návrat k minulosti.
Snad vánoční rohlíčky a naděje potěšila.


JJ

Blob

Bílé nahoře i dole. Víkend smutný jen počasím.
Večer jsem nemohl spát, plno plánů a nadějí. Ráno vystřízlivění. Po první hodině v práci núďa. Pocestoval jsem kolegy, odešel na oběd a do knihovny. Náladu spravila zmrzlina z globálního mixeru MCdonald co. S čokoládovým navrchu je rozkoš, Kamil obsluhoval.
S KM není si co psát. A chce si jen psát, jenže co si můžeš cucat s prstu, když nejsi vívek.
A chodím do přírody. Endorfin z běžek dostal nafrak, pes mě předběhl na všech mílích. Příště zůstaneš doma, Ořechu.
A maličkosti, sms od Wandi bez odpovědi, Robin jako kameraman v biznisu, plat pro M na neexistující účet, psaní do Zaghrebu.
A bolest očí JJ
plánuješ J se vrhnout do biznisu?

Náčelník

Ahoj v novém.
Práce kvaltuje, rovnýma nohama do problémů. Za sebou mám zkoušku, snažil jsem se. Nikdo nebyl áčko.
Polka psala, že nepsala během vánoc. Zemřel tatínek. Byla u něj do poslední chvíle.
Student přišel, umletý prst celý, prý citlivý, v dohledu další zabijačkový test. A měří. Vypařil jsem se, zavolal odborníka, dal doporučení a s tátou sněhem starým autem domů.
Wanda bude severnicí. Volala. Nechce svatbu, dělá si zadní vrátka. Nemá tam práci, a třeba se vrátí. Půjdeme na běžky.
Chodím zvyšovat endorfin. Běžky na sněhu, plavání ve vodě. Nemyslet na nemyslitelné.
Da(vi)d jezdí léčit syna. Může být s tím smířený. To nejde, to si namlouvám. Je silnej.
Táta DavidDva také nemocného syna. Kýla. Práci má. Přijme studentíky na obhlídku.

A co džej?

Jo, hele, sám neví. Do Švédska se nechystá. Ale Sofie v létě ho čeká.
Vymyslel, že si může užít tyhle dny. Třeba to má zapár, třeba bude hůř, třeba se polepší a bude na tohle vzpomínat.
Každopádně v novém jak ve starém.
A kouká aby byl
ten
JJ

Před použitím protřepat

Barevné se střídalo s černobílým. Pouťové s vesnickým. S alkoholem promícháno za zvuků soudružských hitů, očekávání, v pozadí vánoc a zábavy.
Šrumec z decibelů. Potkal jsem sousedy. Neznal jsem je. Doktorka zatřiroky. Prý jak se mám. Ani kartičku zdravotní pojišťovny neměl.
Společnost mě snesla.
Hombre, hasta la visita.
..JJ..

Svátečky

M nemocný, odpověď španělce, krouhání brambor, štěpánská procházka s rodinou a plno jídla. Nečekaný host páter z Jeseníků hovoříce o trapistech a tichu.
Mnoho televize s nulovým programem. Útlum.
Chybí společnost, večerní DJ stometrů na disko mlaďoši otuží.
Loučím se, noc nekončí.
JJ

Pavučinka

Vánoční štola voní domem. Pes kouše do prstů při chůzi. Bratr sbalil tříapůlmetrový stromek do dvoumetrového auta. Uklizeno až na chodbu. Jídla plno. A přidán jako favorit fotograf.
Báječné svátky. Kdyby bylo co dělat. Televize a internet se zajídá. Sníh roztál. Není za co bojovat, jen ležet zahrabaný v peřinách.

Pátek: Dům na vystrkově a členové VIP dopraveni. Jeden zapomenut v práci. Tříhodinový boulink, bez opičky a v chladivé zimě cesta ke krbu. Melancholie i na půdě ve spacáku.
Ráno perfektní doprava zpět se mi povedla, klouzalo, přibrzdilo se nečekaně u kolegy. Nový dům, dvě děti, chápavá manželka, uklizeno, čaj a rozloučení. Rozvoz a s bratrem domů.
Neděle: Jitka. Nemyslí na práci. Není pro ni vším. Zapoměla na kolegy a jejich oslavu. Večer ale nezapoměla. Hostina, zpěvy, šedesátka.
Pondělí: Nákupy dědečci, vozík nebral mince, stres, přechytl jsem balík vody, dlouhá cesta do práce a PearlJam, šéfovi přání pěkných svátků.
Úterý: Nákupy continues. S matkou. Původní plán o hodinu kratší. Plno lidí, mrtvý kapr, tání. Odpolko skládání dřeva. A vytvoření černé PF.
Středa se děje, chystám hromadný plánovaný spam. Melancholické nekonzumní PFko.
JJ všem

Shy

"Můj muž říká, že jsme si zbyli. Potkali jsme se na dně, unavení ze sebedestrukce, která se navíc pořád nedostavovala. Ve stavu, kdy jsme ani jeden už neměli důvod před sebou samými nebo před sebou navzájem něco předstírat." (E.Holubová, 2009)

Shy. And the shiest Jitka. Poznámka z Indie, probuzení. Jitka začala naopak zívat. Vydržel jsem celý večer. Ráno pomačkaný a vzbuzený obědem. Ples, milionáři from slumdog, robot student s tanečnicí, kameraman Otruba v rytmu tanga. Jel jsem pomalu i zpět. Tance plné bohaté vášně. Sálající energie tanečníků.
Opadávat, uvědomit si, nebát.
Nazdar

jj

Sdilet

Dlouho. Sledovat míhající se postavy, přeskakovat, vidět vše, naplnit mysl. Virtuální svět pohlcující do sebe vše i sebe.
°°Vítejte°°
Rychlý sled událostí online v matrix světě. Poslední přednáška, vtip kterému jsem se smál jen já. Nepochopili, tvrdil bratr. Ráno šéfova snídaně o jednom chodu. Oportunista útočí. David strikes back.
Realita nudí. Cokoliv co trvá dýl než chvíli a nemění se. Klipový, televizní novácký svět. Soustředěnost bod mrazu.
Syndrom vyhoření při tvorbě PF layoutu.
Robert nový apartmán. Samota a sdílení rozkoší. Nedávej si internet. Lednici neplň lahváčema a vodkou. Pořiď si psa a dvě manželky k tomu.
Internet obrušuje citovost. Umrtvuje, poutá.
Tvrdej na sebe JJ

Opadavý

Myšlenky. Že staří musejí mít víru nebo nevíru. Žít ve vztahu ke svému vnitřnímu Bohu a dožít svůj úděl. Nebo naopak být zlý a dostávat vše nadmíru. Mladí a neklidní umírají, stejně jako nevyspělí.
Že rychle opadám. Z pěti jeden. Dávám termín do vánoc.
Měl bych odjet na sever. Nebo na jih.
Napadlo mě v autě, že bych měl vše odevzdat. Nedělat co nechci a zároveň netoužit. Nechat to přicházet.
Tak třeba dnes, nastartoval mě až ujíždějící bus, a Martin co si kupoval housku v pekárně. A celý den jsem jel. Bez kofeinu, kapiček a meditací. Vypadával jsem, jak na kolotoči a vracel. Student poslal fota, další mail s chybou, šťouchání, pobízení, osobavprvnířadě po očku sledovala a zrak sklopený měla.
Měl bych chtít víc. Vztahy, lásky, promiskuitu, otevřenost, hýření a postavení se světu. Plné dny radosti a prožívání. Měl bych chtít uznání, peníze a směr.
Mám moc. Nikdy jsem nechtěl vystupovat před lidmi, navíc před mlaďochy.
Přestanu se balamutit. Mám moc, nemůžu chtít co neumím, nejsem v tom zapuštěný.
Zůstanu tím malým, bezpartijním, nestálým Jayem
Padni komu padni, podzime
JJ

Popovíkendu

Myš.lenky na víkend se ustálily. Proud lidí mě vyváděl z rovnováhy jako budhistického mnicha hrstka rýže v misce po půstu. Popil jsem, povykládal, pojedl, pozpíval, pochodil po Beskydech, pohrál karetní hry, pofotil a pospal.
V noci došlo na Vandu. Zmožený sklenkami, seděl jsem jako zpovědník. Poslouchal její pocity. A jako panfarář udílel pokání. Že láska musí být oboustranná, že nejistota je součást života, že hledání je neumírání. Že zůstáváme kamarádi. A šel jsem spát. Pochlapil jsem se.
Fajn Anakonda. Řídí podnik, auto, život, sám a s rodiči. Třicátníci zoufalci. Uvařil ovesnou kaši. Dal mi ji s kousky čokolády.
Hektický týden začal, koncem roku povinnosti. Přednáška z pár procent hotova. Zakusím jednou prohru. Má se to zkusit přece.
So far so good:::jj:::

Jsem zvědav

Kristýnka v buse jako včera. Zubaři, lékaři, povídání o psu. Proč sakra to dělám.
Osmička utekla, sado bezmaso. Pokraj. Hledat si psychiatra. Přemýšlel jsem o tom už před prázkami, a tenkrát jsem věděl co mi je.
Ze čtyř jsou dva. Diskrétnost chce víc než dává. Má-li vyjde.
Jak krásně by mi bylo ve Španělsku u moře.
mlčím z hor
JJ

Alergická hodina

S postupujícím týdnem se ztrácim. Cože jsem to vlastně chtěl?
4 odpovědi. Trvá mi hafo času odpovědět, najít v sobě odpověď.
Přednáška časově omezená, nutné informace v kostce od Masoxu.
Neslyším se. Alegorie života melancholika

jj

Mít dva a čas

Jsem vyťukaný. Dva na drátě a odpovídám. V práci prezentace bez šance. I když jsem zvládl mnoho papírování. Připraveno. Pokud má být úspěch ať je.
Vandu dálkově řídím, jak postupovat v práci. Nenechat se. Ale na chatu v pátek se mi nechce. Musím si vzít učení a kalkulačku.
Pes neposlouchá a tahá za vodítko mě zpět domů. Stále hladový.
A Marek je dětný:

Ahojte,

včera 23.11.2009 v asi 19:30h SEČ se nám narodil Jan. Je 53cm dlouhý a 3,7kg vážící.

Byl to takový fofr, že ani ještě nevím přesný čas porodu, v 19h jsme byli ještě doma a málem jsme porodili v autě (Veronika by si to potom vyčistila :-)).

Fotku pošlu později.

Později.

konvoj

Ranní smalltalk se šéfem. Sdružená prezentace o vývoji produkce strojů v čase krize. Pepa chlebíček, zákusky a rozpustná káva. Plno energie. Prošel jsem jako řidič služební. Angličtina, oběd, zpráva o stavu publikací. V rychlém sledu s vsuvkou dobrých rad od šéfa, co jsem udělal špatně.
Tento týden mě bavil. Naplněný každý den. To jsem potřeboval.
Dodělám protokol a jdu spát.
jj

růžový konvoj

Difrakce na čtvrteční mřížce

Ani nečekám, že dnešní rozhodnutí s šéfem je definitivní. Není jen černá a bílá. Hranice jsou rozplizlé do stran a posouvají se.
Přistihl jsem, se, že dnes den bavil. Činnost. Práce. Mlaďoši. Putující zholomóca. Diskuze. Nejasnosti bez padání nazad. Osobavprvnílavici koukala jiným pohledem. Koukala stále. Přítomnost potěšila a stačilo.
Věřím, že i Vanda se prala a dala pracujícím vypít pohár do konce.
Ostatní: Kanada s přáním k narozeninám a fotkou trhače puppyho.
JJ

Objektivní skutečnosti (zevčera)

Bujáčci dnešního dne. Ospalost. Bezcílnost a rodinná poloha.

Dávám vypršené sebevědomí s rukávy od stesku.
Pohodový: Mám představu a nesmíš do ní zapadat.
Jedinou podmínkou je, že odpovíš.
Chtěl bych vztah a taky bráním se. Nebude fungovat. Chci a vím že to nejde.
Občas. Úplně zcela.
Docela.
Upřímnost. Laskavost. Pomíjivost.
Iluze nejsou. Otevřenost.
Pohodový. Blízkost, čas, naděje.

Fireshow

Tíseň. Ráno jednání a tlačení na šéfa. Nutné. Následuje cvičení. Sebekontrola. Přednáška a experiment vědomí davu v normálním rozdělení. Samotný text přednášky místy nudil i mě. Úspěch. Není čas vychutnávat ani u oběda. Další cvičení. Více lidí, srandičky. Konec hodiny. Student s uřezaným článkem prstu.
Spěchám na přednášku. Studenti a revoluce. Přednáší historik a představuji si sebe. Vycházím z toho líp. Mlhavý Michal.
Vanda čeká na náměstí. Se svíčkami pochodujeme. Mnoho studentů. Smysl není obsažen. Rektor dojat, vypráví o minulém režimu. Sociální jistoty za cenu životů nás všech.
Pepa na grilu bez grilu. Vanda plakala v práci. Radím jí, pěkně pracovní směnu osolit.
Teskně sedím. A prosím za protějšek.
uběhlo to,
čau

Spáleniště

Rychlé dýchání. Focení venku, počůraná chodba.
Ráno požár v troubě, praní, vaření. Vzdychání.
Pozapomenout se nevyplácí.
.."Nestojí" vd

Je rád že je rád

Dozvěděl jsem se. O sobě. Mimo toho, že bolest zad ustoupila bolesti pod žebry a zamlžení. Pracuji jenom z principu. Jedu na záložní nízkoradioaktivní zdroj.
Nejde jinak než se tomu postavit. Četl jsem o tom. Spisovatelé a umělci znají. Dny, týdny, měsíce k ničemu. A ty dny musejí být. Pak přichází plnost myšlenek i činů. To je to bezčasí.
JJ

Buchar Amálka

Máma je doma, přednáška proběhla a byla dlouhá. Nebavila mě, i když jsem nespěchal. Dusím se.
Musím pomalu. Opakuji si, proč to všechno dělám. Uřezávám větve, nechávám kmen.
A jdu spát. To můžu, se zavřenýma očima mi probíhá skutečný život před očima. Do zazvonění. Dva nádechy a světy jsou pryč.
A bude po mým.
¨jj

Cože?

Večer včera jsem si uvědomil, že nejde být s představou. Mladou a drzou. Touhy zůstávají. Bezzubé. Škádlit není zakázáno. Cože? Odpověd dne.
Pršelo. Po zaparkování jsem ráno stoupl do vody. Příjemný den vcelku. Mlaďoši, počkal jsem. Chybný vchod, interní problémy. Bez vztekání vyřešilo se. Buchar na pozadí. Cože?
Cesta zpět ve slunci. Za Mazim do doupěte. Čaj s bylinkami. Měl bych za tou odloučeností něco hledat, jenže jsem tak stejní, že mu rozumím bezeslov. Lidé omrzí, utahají. Proto zimní spánek.
Odpoledne v UH, zamlžená cesta, elektřina, žárovka, nákup vod.
A večer příprava na přednášku. Opatrně se těším. Nemusí to být dobré znamení.

Chtěl jsem říct; že funguji.
modal Jay

Lenochod

Ranní vstávání posunuto. V rychlém sledu narozeniny dědy, oběd a cesta do města. Večerní telefonát z ciziny. Odpočinkový den. Svalové záškuby po částech těla.
Po víkendu jsem skončil prázdný.
Bez očekávání, plánů, vůle.

Almodovar::Není to tvoje chyba, že mě nemiluješ.
Dobrý večer,
JJ

viva la vida

Praní, vaření polévky a špaldové buchty, hrabání listí, psaní podkladů DP, krmení Michala. To nestačí?
Zahrávat si
jj

Za dva dny pondělek

Viděl jsem mámu v nemocnici. Buchta volala. Bude nutné si promluvit. Tohle nejde, už kvůli ořechům.

Ranní vstávání a práce přerušena testem. Šlo mi to. Panáky se sekretářkou. Po dopité flašce překvapivé vyjádření k sw. Potvrzeno ode všech. Cesta může pokračovat.
Bavilo mě dnes jet do knihovny s Pepou, řešit problémy s laserem, studenty, nejíst v menze.
Prakticky. Vztah není možný s žádným pohlavím. Jedno se plete, druhé utíká.

Nazdar lásko

JJ

20let

Zdá se neuvěřitelné. Jen 20 let zpátky. Mlaďoši to nepamatují. V centru města. Hranice a zdi. Soused donášel. Na hranicích tě zastřelili. Za názor tě uklidili. Kriminály.
Havel na Hrad

Je fajn

Mít. Malé radosti.
Bratr ukazoval fotky z cest po horách v Itálii.
Pozoroval jsem rozladěnou osobuvprvnílavici. Fyzika v rukou. Rozjímal jsme, jak postrčit šéfa s výběrem sw, kterému brání osobní spory. Přemýšlím nad tím, zastírá jiné problémy.
Dnes. Jsem unaven prací, žaludeční nevolností. Mnoho bylo vykonáno, mnoho-bude-li přáno i vykonáno bude.
Tak to přišlo. Myšlenka. Konec práce, stresu, vypětí. Nicméně s čistým štítem, že jsem se pral. Najednou jsem pochopil slečnu učitelku z Brontosaurus velikonočního čištění přírody. Oblíbená u dětí, nevycházela s nadřízenými. Než aby se vzdala sebe, přístupu, přijala výpověď. Vážit si takových lidí nestačí.

babi kontra jayj napokračování

Říjen

Toto období je říje žen.
Pražanda. Vyprávěla, že ztratila práci. Studuje a obavy o bydlení z posledního setkání se nepotvrdily. Ptala se na svatbu, s kým chodím, jestli hledám vztah. Táhla mě na schůzku. Ve čtyřech. Mě seznámit. Mě se seznámit. Poslouchal jsem. Sledoval klučinu, co přinesl jiné objednané jídlo k večeři. A přivezl k domu.
Dnešek plný práce. Spěchu. Cvičení rychlé, smíchané. Přednáška dlouhá, odborná. DVD zůstalo nespuštěno. Další hodiny a záskok. Říkal jsem si, jestli jsem nepřehnal přísnost.
Dnešní den vyšel. Bez emocí v závěru. Průser. Užíval jsem si, zapoměl však na sebe.

Volám po blízkosti.

JJ

Beziérovy kubiky

Radostně uzavřená příprava na zítřejší přednášku.
Vynechal jsem mámu v nemoci, bráchu v lásce, otce v pracovním shonu. Nedůležité se stává prioritním.
Olomouc, melancholie nejen na náměstí. Fakulta s kouřícími sportovci romantika. Výhled z oken šedivý pohádkově.
Telefonáty, kamarád uzavřen na zimu. Zpráva od buchty. Chtěla se při příjezdu ptát, obavy otázky zahnaly. Mé visely za každou myšlenkou.
Dnes jsem usínal, zapomínal, utíkal, modlil se při předjíždění, přál dobrý den.
Snad zítra si vzpomenu, užívat každého okamžíku. Nechat působit dobré i zlé. Nebránit.
CP-JJ

Zamrzlá nostalgie nočních zpytování

Ironie je, čím jsem naplnil denní den. Zázraky se neděly, ohňostroje nestřílely.
Rutina, po 7 soukaná stejná látka. Popletl jsem jména. Další pojídal rybí salát. Na chvíli se vzdálím a ukončili si hodinu.
Ani nevím jak se to mohlo stát. Neustále přemýšlím, jak zapůsobit na mužské pohlaví a ze světa žen si neberu příklad. Přece to je ono. Nevšímavost.

David znova dítě veze do nemocnice. Komplikace. Nepřeji mu nic zlého, jen vidím jak se tímto trápením zoceluje. Supluji z patra ve středu. Vidí, že změna šéfa by mohla znamenat jeho vyhození. Jen to tak říkal, nebyl naštvaný, plný emocí. Bral to. Zarazilo mě.

A druhá osoba na kterou často v meditacích myslím. Kristínka a Praha. Nejistoty s prací, školou, ubytováním. Zítra by ráda na pivo. Psala. Neodepsal.
Ptám se, zda mám oprášit inzeráty. Buchta mě pronásleduje.
Usadit se jen s láskou z jedné strany ne. Boj. Normalizovat. Zavírat oči.

A tak čekám na poslední shledání. S láskou na plný úvazek. S ruku v ruce kamkoliv jít a milovat. Přestávám doufat a hledat.

Mámo, na tebe nezapomínám.
Necht je mi dáno tolik, co zvládnu.
tak zítra. jj

Malé třísky

Včera jsem usnul u televize. O půlnoci jsem se probudil k spánku. Nestihl jsem sdělit, že dopoledne mě stíhala zpráva. Páteční párty pokračuje.
A dnes rozuzlení. Byl jsem překvapen velmi že přijela. Roztřesen. Pocit studu, že k ní necítím co ona. Buchta. Pejsek počůral schod. Bylo na spadnutí. Jsem si podobní. Opatrní. Až později zjistíme o co jsme přišli. A chceme co nemůžeme.
Je mi líto, že jsem nenašel DNES vhodnou větu. Chtěl jsem ji daleko; ve Švédsku. Jenže utíkat nechci. Nechám žít osudy. Zkusím slušně ukončit touhy.
Žít milován a nemilovat.
Bratrovu dospělost obdivuji.
S.pánek
JJ

No jasně

Kolikrát v životě jsem se s touto situací už setkal. Krásná romantická chvíle. Vše ten den směřovalo jen k tomuto okamžiku. Příprava. Myšlenky. Místo. Čas. A uprostřed já. A poskazím to.
Dnešek probíhal od začátku nadmíru pozitivně a naivně. První výukové hodiny proběhly dobře, vše fungovalo jak mělo. Nebylo to potěšením. Následoval článek. Pár hodin, oběd, Luboš a otázky na které nechci znát odpovědi. Nepamatoval bych si je.
A pak večer. Zábava firemního večírku. První kiks, řídím. Druhý, včerejší sms extempore, že bych na akci nemusel být. Přijal jsem nakonec roli naštvance. Na místě lidé co znám. Chvíli si můžu užívat. Jenže hodiny se dívat na přiopilce střízlivému není k pochopení. Cesta domů. Netušil jsem.
Kamarádka a zajížďka. O pár desítek minut později a kilometrů více.
Srdce z pouti. Je důvod? "Můžu ti dát pusu?" Ne, dnes ne.
Jízda srnčím lesem. Domov a sdělení.
Poučím se?

Dnes?
Nojj

Jung.le

Červená kniha CG Junga. Článek o ní přinesl mě k psaní. Zážitky z představ a vizí, zaznamenávané do knihy. Duše vepsaná do stránek.
Postavit se svým hrůzám.
Tento týden a zase čtvrtek. Umluvil jsem se, zaříkával, nesmál se. Nebavilo mě, ani nevěděl jsem co by mohlo bavit.. Jsou jako masa, bezejmená. Anonymně. A dnes seděl znova tenvprvnirade, dnes jinde a nebyl sám. Podrážděný. Koukal jsem na něj. Jako lovec. Mířil jsem zbraněmi bez nábojů. Potěšen, že je. Drze jsem v závěru a bez pokory kecal.
Pamatuji si z dneška barvy, černá modrá červená. Uvědomil jsem si, že znova padám do stejného bláta, které jsem dříve přeskočil. Dělám věci co nechci.
Máma a nemocnice. Zlepšení a pád a šplhání a dolů. Podvědomě víme, jak to musí skončit; jak nelze pomoci. Jen být dýl s ní.
Jen být, to stačí. Nejde mi se hnát za ziskem, i když bych moc rád. Nejde mi přežírání, chlastání a chvástání. Nejde mi hrát si na pána.
|A tak čekám čekám na další den. Modlím se za to, že romantika nepotkám a potkám. Že budu mít rád obyčejně. Bez obav.
A že zítra to zas neposeru.
JJ

Po uši

Poslední dny rychlé. Žehlení košile, domácí příprava na zimu a nemocnici. Práce střídala slavnostní chvíle s chvílemi ještě pestřejšími. Ve středu večer námořnická párty. Necítil jsem se pro společnost. Příjemné chvíle. Pomoc kofeinu z guarany.
Rychlé ranní probuzení, uvědomění si, že výuka je o hodinu dřív.
Večer. Pearl Jam do uší o životě na konci možností. Dnes uběhlo vše hrozně rychle. Až automaticky.
Toho lituji. Neužívám si. Nevychutnávám střípky. Dostávám mnoho.
Dnes, rozpačitý den s mnoha očekáváními.
Největším prohřeškem dnešním je uspěchanost. Odolával jsem osoběvprvnílavici, o očku sledoval, ukvapeně zastavil.
Vanda telelefonuje. Hledá smysl v práci co dělá a nenachází. Hledám v sobě odpovědi.
žít s otevřenýma očima...a pusou.
Jay

Smrákalo se

Setkání s Bárou mě rozpustilo. Další vyučovací hodinu jsem jenom přemýšlel, proč. Proč jsem vykolejil. Má to souvislost s Bárou?

Setkání bylo stylové, jídlo, oběd, vstřícná konverzace v rámci pravidel a bez odboček za chytlavými tématy. Bára se vrátila z Bruselu na pár dní. Domů, zařídit úřednické záležitosti, za kamarády. Nedozvěděl jsem se prakticky nic. Snad jen, a to je oficiální svodka, že se má dobře. Hledá práci, i když ji má. Cestuje. Konverzuje.
A přemýšlel jsem, proč. Proč je tato osoba v mém životě důležitá.
Opak. Plná ctižádosti. Dobrých rozhodnutí. A budování budoucnosti vlastníma rukama.

Setkání mě vykolejilo. Abych si uvědomil - že něco není v pořádku. V mém životě. V našem životě. Společný článek.

Setkání
jj

Inventura vnitřního rozměru

Třetí týden přeskočil do víkendu. Nebojím se nebo jde o únavu? Pracuji a nelekám se. Nevěřím náboženství o nic víc než kuponové privatizaci. Bojuji s přednáškami. Otevírám srdce dokořán. Bez ztráty kytičky. Touhy jsou a nepočítají se.
Pouťová veselice. Mám za sebou jízdu v mixeru a burčák. Včera pivo s Robertem, vzájemná sdělení tajemství. Neodsuzuji. Ani sebe.
Smutné jsou máminy stavy, Davidovy zdravotní problémy s novorozeným synem, sesypání možných srabů na Kristýnku.
A veselosti, že Martinu baví škola a učení, že student mi poděkoval za pomoc, že jsem zvládl dlouho odkládanou korespondenci. Že jsem spokojen s vnitrem.
A
Poučení z tohoto týdne.
Nespěchat.
Klidnou noc
JJ

Závilosti a naděje

Týden velmi hektický. Odevzdaný projekt, mnoho práce, stresu, jednání a domlouvání.
Tento týden hrdý vítěz.
Odbourání závilostí. Zbývá touha. Jsem spokojen, když nemusím chtít. A jednou se zapomínám, dívám se kolem hladovýma očima. Chci se dotýkat, mluvit, utíkat. Nebýt tím kým jsem.
A zdají se mi sny. Hltám po rozednění poslední vzpomínky.
Práce se stala horou. Stoupám, překonávám etapy. Padám, vstávám.
Zbývá si jen přát, abys mi dopřál vydržet v tempu. Protože jsem nalezl.

Co má člověk z toho, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?

A i když znova spadnu, budu vědět, že se můžu znova postavit.
CarpeDiem
JJ

Zdrhnout

s Martinou nebo Wandou nebo Vladimírou? S knírkem i bez.
Zdrhnout Martině a Wandě a Vladimíře. Co bych s nimi dělal?
Žádám. Odmítám. Nevěda co chce. Jiné. Nechtějí mě.
Pohledy, touhy, rychlé vzpomínky. Zbývá mi jen jít. Nechat přijít do cesty.
...
"Ty chceš být hrozně milován - ale nechceš lásku vracet, i kdyby ses k tomu odpírání musel nutit."
...
Náhle jsem slyšel, jak říkám: "Kdybych někdy ucítil, že někoho začínám potřebovat, tak bych - ...." zarazil jsem se.
"Utekl," dokončil za mě.
...
Vysmahnout.
Inzerát v novinách. Beru. Do 32. Nevybírám. Seznámím se na férovku. Mlaďoch kluk i mládežník. JJ

Co se to s námi stalo?

Drobné osobní úspěchy. Nic světaborného. Mnoho cestování. Radostí ale i strachů a nezbedností. Takový byl. A vim teď, že každý má co si zaslouží.
Báječný krizový všem kolem.
J

The way of living

Vzdal jsem se. Nebo utekl od jistého uspokojení?
Vím dnes jedno. I když znám cestu k uspokojení svých potřeb, brání mi něco to úplně dokončit.
Od probuzení v jednom kole. Odvoz do kostela. Zpívání koled s žesťovým orchestrem kůrových modloslužeb. Návštěv rodiny. Bez zištného ega a cvičení jógy. A oběd. Dvacet navrch. Zase rodina z konce dědiny. A cesta k sousedovi. Nečekaně. Neodmítnutí ale chlebíčky, čirá tekutina omamného účinku a radost. Z dnešního ještě nekončícího dne.
Zábava internetu střídá zábavu reálnou na disko ráje.
Ranní hovory, spokojenost Ráje, omladina a nevyužité návrhy. A přesto spokojen.
A našel jsem DVACET korun!
Lehká hladina laská moje nervičky.
Stojí za hovno se stresovat kvůli volovinám. Práci, nadějím a plánům. Stejně půjdou do kytek.
Poselství zní: využij co nabízí každý den, nemusí se ti stát, že se znovu probudíš.
Všichni jsou vyvolení :)
čau

o106

Od rána záběr. Až k obědu oddech.
Dostal jsem spuca od studentíka. Nebránil jsem se ani neodporoval. Co by ne. Sem hrdej, že jsem nefňukal, neustupoval ani hloupě nebránil. Nebylo co vysvětlovat. Prostě to tak bylo.
Jen to tak bylo :)
brou

Nechce se mi nad tím přemýšlet

ON: Ahoj
ONA: Známe se?
ON: Ne. Ale to nevadí.
ON: Zítra jdu k zubaři, bolí mě zub.
ONA: Hm.
ON: Ulomil se mi; nechcu se objednat. Prostě tam dojdu.
ON: Odkud jsi?
ONA:....

Rozhovor odposlechnutý při čekání na noční bus.
Jojo

narubaný jak motyka

"Co vlastně celou dobu děláš?" zeptal se M; a vlastně jsem nedokázal pořádně odpovědět.
Nic? Přece něco? On jako bezprizorní socka počítá akce jako hra na počítači, na procházku, dvě piva a povídání se sousedkou. To pro mě nehraje roli. To je nic. Jenže proč?
Mám za sebou osmičku. Kdy jsem se snažil dát ze sebe nejvíc. Na konci dne jsem nemoh už ani rozumně vytvořit větu. Proč?
"Na čem můžeš postavit svůj život?" se ptá film. Proč?
A pořádně!!
j

In sulate

Štve mě. Když kluci musejí být nemocní a slabí. A píchat si inzulín každou chvíli. Aby žili. Nezasloužili si to. Neprosí si lítost. Ani to utrpení bo spasení. Jen aby byli jako ostatní.
A musejí strpět moje hodiny.
Smutním z toho.
jj

Pulka fotky

Rychlý sled událostí s konstantním průběhem.
Přednáška s chybějícím poselstvím. Další cvičení jakbysmet. Chybělo cosik. Klobásky, chléb a pívo že by?
Uteklo mi něco?
že by jitro?

Poblouzněni něhou

Bláznivej. Ráno dřív než zazvoní budík. Celou noc svítil měsíc a hlídal mé sny. Krátká mlha, ráno nasedum start. Jedna, druhá, další. Bezmyšlenka. František a Gríša se zelím na obědě. Martina a laškování. Gustaf von Dressden und freundliche gesta. Veselej a německej chlapík. Pár slov o Jitce s Davidem. Kde jen se to v něm bere. Ten rozměr. Ten člověk je (je? člověk?) lidskej víc než Ghándí.
Sekretářka a short zprávy. Pepa chce po mě něco házet. Srandičky v hodině. Skrývaný smích. Jiné jeviště. Odstup. Kašpárek.
Konec a plavání. Bříško, voda..rodiny a potkám šťastného otce Sašu. Mnoho rodinadětí vodních živlů se učících. Ve sprše holčička s bratrem. Ptákem kroužil, staral se o segru.
A cesta zpět busem. S kolegyňkou cofurtnevimjaxemenuje.
Kundera v časáku, proto to niché jeho románu. Zažil a musel žít s tím.
Tak jo.
Ahoj

derSamstag

Práce mě totálně pohltila. Nemám nadhled. Ztrácím přehled o blízkých kolem sebe.
A nejvíc mě štve, že jsem pak sprostý, donrvetr.
jj

Letmo

Po dlouhé době jsem tě zase zahlédl. V marketu u stojanu s mapami. Nemohl jsem se zastavit. Utíkat. Být u tebe a s tebou. Naplněn. Vše se vrátilo.
U stojanu s mapami.
Anděl.

Ukazujou nám cestu, mají různé podoby. Vždy ve správný neočekávaný okamžik.
A odletí.

A

MUSIM

Jenže nic nemusim. Si to uvědomuju. Proč chodit do práce a plnit normu? Proč se usmívat na každýho troubu a přát mu hezký den? Proč se cítit nesvůj s lidmi, se kterými bych se nechtěl potkat ani v masovém hrobě?
Pocity tu nejsou, aby se potlačovali. Cestování bez cíle není zábava. Samota není prázdnem. Odloučením. Moralismy nakonec.

Dnes se mi líbilo, že chlupatí mě nechytili, když jsem jel autem bez dokladů. Cesta tam v klidu, zpátky stresovka..už sem věděl, že mě čekají doma na poličce. Taková hloupost jako papíry. Způsobí nepozornost a roztěkanost. Nehoda by byla blízko.
Pro kočku a pro psa tyhle předpisy, normy, příkazy a zákazy..a navíc slušné chování. Br.
Jdu spát. A brnkat si na nervičky.
na pipi
JJ

Sarka smus

Vrátil jsem se z cest. Chorvatsko. Země se svíravou bolestí na každém kroku. Každý nese nějakou bolest v sobě. Jen každý ji umí jinak využít.
Bolest mám. Bolest má mě. A dáváme se všanc.
Podrážděnost. Přerostla. David si to nezaslouží. Nezaslouží si být sebestředný, protivný, kňouravý a věcně nazvaný šuchtavý. Je v něm však tolik laskavosti, hloubky a upřímnosti jako v nikom koho jsem moh poznat. Když v člověku odhalíš jeho samého a zjistíš proč dělá věci, které dělá; jsi stejně bezmocný. Objevil jsem v něm to malé dítě jako v nás všech. To hrající si- spoutané navíc svými věcmi a osudy lidí.
Když dokážu být aspoň na chvíli upřímný k sobě. Tak se stydím.

Co vlastně hledám?..pořád ta otázka se vrací..a pocit, že mi něco utíká..spěchám..a unikám ještě víc

dobra tek pannnáčkové

Dva děcký mozeky

Mám ho. Nedokážu pochopit proč. Proč předstírat. Že ten člověk mi nevadí. I když je totální bobr. Dělat jakobynic a přijmout to za svoje.
Tak se s tím peru. Šéf je debil a korunovanej. Zitra to bude mít dohru na dva akty.
A tak si říkám. Mám mlčet. Dál se přitrouble smát. Kolegáčkům, a vlastně i sobě.
Trápí mě to. A spaluje. Uplně vevnitř. Sem si říkal před rokem, že pokud se to nezmění odejdu. Je to odpovědnost.
Je to odpovědnost. Nic jiného tam neni.
Se podívám kolem a zas je to šance. Být takový jaký jsem. Dát se. Přijmout tu výzvu a bojovat. Proti všem se všema a s dušičkama.

Já mám nádherný život. Život co se nebojuje, jen proplouvá je bez nehod.
A tak.
brou
jj

Další v pořadí

Plusem je dnešní ráno. Plné. Minusy si kladu na sebe. Supermarket. Lidé a nákupy. Také hloupé promluvy a vysvětlování v práci. Vystříhat se alkoholu a poslouchat se. Co ten malý pytlík nesmyslů zase žvaní.
Malé radosti. Probrání se z narkozy. Nikomu nic neřekne. Pro mě znamená dnes hodně.
štasnej a veselej
Karakter Jay

A naše vůně se smísily

Bré jitro. Ta pondělní ztráta nadšení je obdivuhodná. Vždycky přijde a znova překvapí :)
...
A dobrý večer. Luplo to. Vyžitá existence prožila dnešní den.
Jakpak se měla?
Cesta busem, vůně daly vůně dohromady. Lady a ranníprýptáče.
Až před kinem sem s hrůzou zjistil, že situaci jsem špatně odhadl a pozval moc lidí. Což nezvládnu. :) Ale v poho. Extrém se nekonal jak nikdy. A strávili sme všici pěkný den. Smutný vesnický filmik.
A tak čekám na novolunní. Bojujíce za svou cestu bez společenství s kýmkoliv.
Už abyto bylo.
Celoživotní rozpor.
Loučíce se s ironií v koutku úst
jj

Pomoci není komu není rady

Bezvýznamné se stalo normalitou.
Necita s úsměvem kavalíra. Titulovaný.
Jelito /:) tvou vůli,
dej mi zapomenout.

áj gou
jj

Nerozumet

Nerozumět si. To je začátek jubilejního šblebtu.
A vleče se to. Vědět tak, co chci a za čím jít. To je existenciální dilema. TI ňoumové co nikdy nepřemýšlí o smyslu a žijou. Rozhodujou se okamžitě, třeba i blbě a tuplem si hájí to svoje.
Za těch "pár" dnů se moc nezměnilo. Pamatuju si tyhle zářivé události: zvýšení postavení, větší bezmocnost v práci, rostoucí melancholie 0-) a osobní trosky.
Nerozumím rodině. Konkrétně bratrovi.
Jakmile jsem s ním v místnosti, ošívám se. Narušen osobní koridor. Defenziva až útok se stupňuje. K šílenství mě přivádí fanatismus. Nekritizuju ho/tě(-páč určitě si to jednou přečteš). Vede to k nenávisti. Mám pro to název knihy

"Padoucnice při pohledu na mladšího bratra".

Měli bysme si promluvit. Někdy u piva i když to nebude možné s tvými novými zásadami. Tak aspoň to můžu napsat semhle, aniž bys to spálil ;]
Kliknutím na Publish this post se na chvíli zbavím noční můry.
Můry. Fóbie. Sociální. Z nových lidí. A ty jsi pro mě nový.
tak asi, to je největší kámen co mě fposlední době tíží.

jj

Chcát maggi v kostkách

Víkend bezesporu se povedl. Hory, sníh, odpočinek a kamarádi.
Musel jsem zklamat milou osobu. I když mozek říkal něco jinýho než srdce.
I tak sem za těch pár dnů přijel naplněn. Ti lidé jsou vítr do normálnosti. Milují se navzdory šedi. V tichu a odevzdaně vstávají každý den, by vydělávali, radovali se a milovali. Milovali nejen práci, sebe a svou jezyňku. Milovali a nic nežádali. Jen byli jakoby stvořeni a v jednom okamžiku je náhoda dala dohromady. Možná jen nachvíli. Možná na dýl. Bez otázek a odpovědí.
Pochopil jsem, že můžeš být jaký jsi. Že musíš být jaký jsi. A nikdy jiný.
Že vše je ukryté v tobě. Beznaděj i lék proti ní. Radost i utrpení.
Že stejně sem nic nepoznal a kvákám voloviny.

v sobě hledající, tklivě studený čenich JJ

Pomálu a pořádně

Tento týden se mi povedlo antré s prezentací. Před svými kolegy. I když řešení se nenašlo, zmizel úkol a objevilo se mnoho dalších.

Jsem spokojený, když věnuji práci pár hodin a jde mi to.
Jsem šťastný za návrat domů.
Usmívám se na kolemjdoucí.
Usínám a spím v naději nového dne.
Probouzím se v bolestech rozbřesku.
V práci jdu postupuji od ničeho k ničem.
Doma po chvíli cítím nepokoj.

Neslyším se a nevím co chci.
A tak to jde.
Rozpor na rozpor.
Začínám stále od znova.
Konečně už...
a těším se na vánoce.
howg

V krajnosti beznaděje

Jo, byl jsem pryč. Dost dlouho.
Byl jsem s kolegou D. Co mě zarazilo.. jeho láska ke svojí ženě. Romantika se dávno rozpustila. Stále ji hledá jinde. Doma nachází jídlo, byt a zázemí. Zničující láska. Neustále o své ženě mluví. Při každé příležitosti.
Smutně mu závidím. Má víc než kdokoliv. Neuvěřitelná rozpolcenost manželství. Dává víc než bere.
v krajnosti beznaděje najdeš sám sebe
jj

What have you done today to make you feel proud?

Dneska sněžilo. Permanentně a luxusně.
Včas, přijel jsem do města a ono to spustilo.
Den jinak pěknej. Sem a tam jsem běhal. Nezastavil sem se. Rychle to uběhlo a ani sem nepovzdychl námahou. Až nato, že sem usnul v špánině :)
Děti sem začal mít rád. Aspoň tyto pondělňáky.
Všechno je v nás..jak říkají budhisti. Tož když si myslím že mi to nejde..ono to nejde. Když to nechám běžet..ejhle ono to jde samo. A můžu se rochnit bláhou ...
Ti úterňáci mi občas potrhají pírka. Je to tak dobře. Zítra se blíží.
Vyhlížím, chystám se, obavy se skládájí a nervozita narůstá-kecam. Minulý týden odplata. Předminule mě doběhly. Spletl jsem i prsty. A začal koktat.

It's never too late to try

Kde najít štěstí

Mrtvé. Číst. Dostojevski má utrum. Není období. A nemusím se na se zlobit :()
hola hoj

Zítra smrt

Horší střídá ještě horší a beznaděj je dočasně nahrazena dnešním obědem.

a tak tiše sedím a dívám se vstříc zítřku.

pa

To je ale mrzutost

..tohle psani volovin.
Hehe, dneska mi ulítl nástroj při obrábění.
A nemůžu jej najít....ve zdi není, ve stropě ani na zemi.
Zmizel
Jako všechno
squelé

První bílý

Včera sme se probudili do prvního bílého ránka. Přes den sice bílo zklouzlo, ale potěšilo. Připomělo Vánoce. Vlastně už ve čtvrtek v horách sem měl podobný pocit.
Na Slovensku po cestě. Voněly jedličky :) jenom si kousnout.
holaa laa vánoce

Knofláky lásky

Ráno v pondělí děsivější než kterékoliv jiné. Bus barum rally, i tak přijel pozdě. Knoflíky lásky v repro, řidič si pobrukuje. Narvaný a horko jak v sauně pro afričany.
A večer jakbysmet. Až na míň lidí ale zas nefungující jedničku. Rozjezd na zpátečku sem ještě nezažil.
Sem se vrátil z cest. Tam kde se posunujou hodiny. Tam kde bych se bál.
A taky po eurostátech unie. Mám z toho guláš. Sem rád za setkání s M a kamarády z Bru. To že mi tekla krev z nosu a necítil sem vůbec nic byla jen třešnička na zeleným teroru.
Mrzí mě, že nemám koníček, koníčka, hobika.
že plavu. de všechno OK. navíc mě to štve.
jako by mi život unikal před víčky když spím

tak brou a zas se vrať
hm

babí bouřka

Včera jsem pomáhal přivést míchačku. A pak se spustil déšť.
Prudký vítr, hromy a blesky. V září. A pak jsem uklízel žebřík. A pak na mě spadly dveře z výšky.
A dneska jsem si dal ránko kakao, s buchtou. Mńam.
Posekal trávník, poobědval a dodělat brožurku.
Takový malý předsváteční povyk.
brou

Smysl smyslnosti

Tak tu jen tak sedím a ptám se. Po smyslu toho všeho kolem. Po smyslu života a plahočení se. Na sklonku dnešního dne. Mi připadá ten odcházející jak vlnka co zítra došumí a nahradí ji další.
Tohle jsem si přečet dávno a stále mi zní v hlavě...

..Není čas ztrácet čas. Pokud chcete něco udělat, udělejte to teď, protože zítra může přijít zkrocená hora a vy už to nikdy neuděláte. Zuzana Navarová ve svém posledním rozhovoru píše, pokud máte někoho rádi, řekněte mu to hned. Dejte mu to najevo. Hned. Sama se několik let zdráhala napsat polské básnířce poděkování za to, jako moc ji inspirovala k jejím textům. Napsala je. Nakonec. Než došlo do Polska, básnířka zemřela.

A tak tiše sedím a koukám do zdi, kde se mi promítají hromady vzpomínek z hromady cest. Kolik ještě budu muset najezdit kilometrů, prochodit bot a prožít těžkých zkušeností, než mi dojde, že ta nejdelší životní pouť má třicet centimentrů. Od hlavy k srdci. Stačí tak málo a přitom na to leckdy jeden život nestačí. Uvědomit si. Uvědomit si, že není čas ztrácet čas. Svoji pouť si musíme projít sami. Žít tak, jak opravdu chceme. Šťastnou cestu. (Romana Vlasáková - konec konců 5/2006)

..
Co tím smyslem je?
Naplnění života? Hledáním? Nebo jen Bytím? Komíháním a veselými taškařicemi s těmi, kdo vstoupí do našich životů.
A není to jedno?

V očekávání vesmírné lodi Albania s hvězdným vůdcem Aštarem Šeranem se loučí
souputník
j

rannicko

Dopadnu jak hubkař
jen na to nemyslet :)

a usmál se a plakal

Dokopal sem se a přišel. Sraz po 5letech. Střední. Úsměvy, albíčka, rodinky a uhlazená mluva. Jen děti co se ohladili časem a životem. Ale zůstali dětmi.
Překvapil mě Kan. Jediný se změnil. Démon čas. Záchranka. Dennodenní úmrtí a sebevraždy. Buď otupíš anebo tě to zasáhne jako trn do srdce. A to sem cítil. Boj. Bezmocnost. Nutnost živit rodinu. A přitom žít. Rozdrásaný realitou.
Přál sem mu ať vydrží. Krajní pocity. Bezeslovseskláním.
Sem rád, že sem přišel. Že mě poznali :) a že mě přijali.
xxx

Kaluze

Není žádného štěstí v předmětech kolem nás.
Ráno chladivé, skáču do kaluží. Klacek. Vzpomenul si na mládí.
Cesta. Vstupuje mi do cesty Ne náhodou.
Tak třeba MW. Kamarád odedávna. Zkouška z fýzy, on suverénně popíjel kefír a machroval. Nezměnil se. Naučil mě mnoha věcem. Nebát se lidí, být sebou. Teď je to jiný. Teď se to převrací.
Tak rád bych si zas pokecal s Kamilem ze střední. Otevřeně. V sobotu sraz. Nepřijede.
Ať už sou věci a ty líbezné příběhy jakékoliv, nekončí a stále se opakujou.
By připoměli, že mě má někdo nekonečně rád takového jaký sem. Že každá setkání a události nejsou náhodná.
A
my ?

My jen můžem
jít

radostně i bolestně

Chachá. Slavnostní den to. První školní. Zase cítím.
Nenávidím. Úplně a zcela. Je to nádherné, cítit.
Je to vůl. Jen sem se snažil to nevidět. Šéf.
Tož ještě se zasmějem.
hola hey

Na prcinu

měl bych dostat. :)
Jo jo, za všechno může láska. Anebo alkohol.
Nadechuju se a vím. Stane se. Strachy se třesu jak vizovický ratlík před knedlíkojedením. Hmm. Ráno stanu a zapomenu na dnešek. Na dnešní prožívání, doufání a vzpomínání. Nactiutrhání a odevzdání. Vstanu. Probudím se (?).
NO jak říkal V. Žít život každý den jako poslední.
Vychutnat si do každého doušku a milovat ty svoe miláčky do samého dna. A nejen je.
CO mě potká na každém krůčku. Ty rošťáky.
Vím teď, že sem jen figurka a nemám co ztratit.
Že :)
Jo jo.
loverb

Ma lasko

bolestné nic.
Dnes jsem ráno vstal. Pozdravil den. Posnídal, bouchal a potil se při čtení mailu. Obědval delikátní kule s trnkama. A myslel na pondělí. A zase bouchal a byl rád. A těšil se na večer, kdy pohyb ustává. A myšLenky jdou spát. A po večeři byl rád, že přišel V a rozjímal.
To přemáhaní, bojování, hledání a litování. To velké nic. Bolestné že naplňuje celý život.
kyselé je taky dobré
brou noc mí milí

PAugust

Ráno moudřejší večera. A velmi pozdní večer ještě chytřejší.
Postřehy z celého týdne co mi leží v hlavě. Tábor, starobylé místo, historie nabitá do každého gramu prachu. Lidé, co žijou s vědomím účelnosti každého pohybu, slova a předmětu.
Líbílo se mi. Přestal jsem se jim smát. Už mi nepřisli divní. Hledači pravdy. Jako fšichni.
A taky jsi mi dal odpovědi..že v Tichu jsou tvé Odpovědi.
A ještě mnohem mnohem víc....
..
.
Dnes ekofest. Malá dědinka. Podivní samorosti. Tma smila rozdíly. Cesta zpět symbolická.
Třikrát zakufroval. Poprvé přeběhla černá kočka. Ještěže nejsem pověrčivý sem si řek. Řídit ve tmě je pro netopýry. Už už na cestě domů a správně. Srnka. Eskamotér hadra. Oba nezraněni.
..
jojo

Všechno spěje k jednomu

velkému otazníku
?
Jen navrh nahodím.
Dno, krize. A někde tam hluboko, občas zableskne Světlo.
Jen tak.

:)

Na dobrou noč

Kdyz ono se to nikam nehejbe.
Jakej mám pocit na konci dne...tak jako na začátku. Nádherný. Ráno -něco nového je přede mnou. Večer- něco je za mnou ať už bylo cokoliv. Jen ten den je takový
rozmázlý
A zapomíná se. Neuvědomuje se. Hádáse.
Pásek jeden
:)
brou

Bolest

Srdce naplněno bolestí. Jen se modlím, aby ta Bolest nepřešla v zatrpklost.

Neuvěřitelné, jak se to stalo rychle. A uběhlo. Nikdy nezapomenu na ty dva dny v červenci.
17.6. ráno cesta do nemocnice s mámou. Horečky, problémy. Auto uprostřed silnice v městě přestává jet. Trolejbus nepřijíždí. Voláme tetu. Frčí se stodvacítkou a za pár minut je u nás. Dopravuje se máma do nemocnice. A naše auto pak teta táhne domů. Po cestě čurpauza zastávka. Teta padá. Rovná zem, krvavé koleno. A říká, že negativní energie se tím odplavuje. Věděla?
Večer telefonát, Hanka ve vážném stavu. Koně.
18.6. ráno kdy se chystáme já do práce, brácha do nemocnice za Hankou. Pamatuju si pěkný horký letní den. Ideální pro výlet do přírody, k vodě s radostným srdcem. Zpráva, že Hanka zemřela..
"měla ráda zvířata, obvzláště koně, a to se jí stalo i osudným"


Proč se to nestalo mě, sem se ptal sebe?! Proč se tohle nemůže stát mě, divnýmu hajzlíkovi. Proč se to stává těm druhejm.
Otázky na které nechci znát odpověď.

Ono se to stane i když to čekám nebo nečekám
Ono to tu bude stále
Ono to tu je
jen vobčas na TO zapomenem

blouznivej Jay

mail sv. marie

jo a nestras me ve snech.dneska aniz bych tusila,ze mi pisnes,se mi zdalo,ze sme meli spolu dite...to uz asi fakt jako sv.Marie, kdyz se nevidime ani:D

Diplomat

Jsem příjemně naložen. Slova jdou sami. Dokument se plní nesmyslnými písmenky. Sem a tam. Proč můj pes neumí psát?
Ránko ještě zamyšlen a v polospánku mě v kopci do práce a školy, zastavil pán. Prý jestli bych mu nepučil na autobus. Pár dlouhých fteřin ticha, on mluvil. Prý to nechce zadarmo. Stále z mé strany no sound. Až nakonec vytahaju desetká a dávám mu je. A on mi dává knihu. Odmítám. On, že bych ho urazil... teď ji mám na poličce. Diplomat.
Stal se symbolem dne, nevyslyšeným.
Mrzelo tě někdy něco? Mě poslední dobou málo co. A to co jo, mě i bolelo. Třebas dneska, že sem mámě neřek, že se omlouvám. Že sem drzej spratek.
j

Otevři oči

Stalo se to fčera.
Brúdr ránko nás pobudil, protože jel na čundr. Láska ve stanu a kapkách deště. Škola klasicky stereotypní a stresující. Šéfik rozdávačná nálada. Angličtina. Nový substitute for substitute. Španěl co mluví anglicky.dál. Oběd styl baroko. A rychlý úprk domů.
Jízda si zaplavat.
Vyprošťovačka.
Večer koncert kamarádů. Domluveno. Auto valí si to z kopce dolů, Barborka čeká a mává mi z okna bytu. Déšť. Prudký slejvák. Světla naplno, i stěrače. A najednou se to zastaví. Uprostřed silnice. Uprostřed slejváku. Zatlačeno na parking.
Až po hodině a půl trajflem na koncert. Prý že konec...a ono se teprv začínalo. Náhody nad náhody. Tři platící diváci. Pohovki, nealko.
Večer se přespí. Ráno auto ani neškytne. Tahání a den je za mnou.
A tak si tu tak sedím a líně píšu. Přemítám nad smyslem nesmyslem a plaším slepice.
Sem to ale jelito
JJ

Ženye

Pár rychlých poznámek.
Doplňujeme se. Lidi. Jako oheň a voda. Duchovno a materiálno. Ženy a muži. JingaJang. :) Má to tak bejt. (?) !
A taky. Rozpoluplnost, padání, unikání, pronikání a utíkání. Nejde to bez nich a nejde to s nima. Vím to i když jsem jinej.
would like to apologize for my behavior ... I was very stupid. I know everything is my fault…And I take all the blame on me I shouldn’t do stupid things. I know I haven’t been there for you…. And you haven’t been there for me…. (more then once or twice:(:(:()

Dobro došli!

Chorvatsko a moře. Uběhlo to jako sen. Vzpomínky...buřty, kočky, holubi, rafinérka, hluk a řízený chaos. A moooře. Čisté a osvěžující.
Že dokážou přežít tohle všechno. Válku bratrovražednou, rozdělení země, všespalující horko a dusno, nestravitelné ceny, a turisty. Národ co byl stále utlačovaný, co stále měnil hranice. Hmm
Ženou nás dopředu pudy.
Sem zjistil, a nejen díky knížce co čtu, že druhý člověk vytváří v tom prvním stejnou náladu jako má on. Pocity a náboje se přenáší jako blechy. Radost naplňuje i bez příčiny toho druhého. A i naopak.
Silná zbraň, silné gusto.
Být tím sloupem.
Adie

Na mlýně po letech stejní lidé a sdílené osudy

Vůbec jsem se nezměnil, vůbec jsem se nezměnili. Stejní lidé, různé osudy. Na pár minut se zase dali dohromady, aby sdíleli část svého osobního příběhu a stali se součástí příběhu toho druhého.
Na kolik jsem se stal příběhem nevím, nebudu po tom pátrat. Pocit mi zůstal.
Albíčka, rodiny, rozchody, chtěné a nechtěné osudy. Překvapilo mě, že jedna holka si k k vlastnímu dítěti chce vzít i dítě z domova.
A ty alba. Svatby. Radosti.
Rozesmutnilo mě to. Přicházím třeba o velkou část tohoto světa. Starostí. Radosti. A společných osudů. Jen jedno vím jistě. Ať děláš co děláš, ať se děje co se děje, buď sám sebou. Sám sebou...třeba i malým, bojácným, ospalým, smutným, bezpříčinyveselým, toužícím i utíkajícím.


JJ

Velké malé

Pochod sem došel až do cíle, sem dobrej. I dílčí úspěch je úspěch :)
Tisíce lidí se během chvíle prohnalo dříve ospalými místy, kde i pes byl zvyklý na občasnou srnu nebo náklaďák. Z těchle davů mu lezly oči z ďůlků.
Druhý postřeh dne..někdy to prostě nejde co chceš a je to i dobře. Říkala mi Marťa, že párkrát zaběhla orinťák, a skončila vždycky jako první. Členy naštvala. A aj když měla na tohle vlohy, šíleně, ale hrozně šíleně ji to nebavilo. Máme různé vlohy pro různé věci, někdo jich má víc, a někdo dělá i to pro co vlohy absolutně nemá..
...
kdoví

irgendwo

Pochod ve volnu prvomájovém lesem a nocí, půlnocí a brzkým ránkem. Křesťanský. Mám k nim nedůvěru. Mladí lidi. A věřící. Co je k tomu vede? Totožné názory? Víra? Sektářství? Kdo ví. Každý sme jiný, každého tlačí něco jiného :)
so oder anders
bis bald